Poručík Robert Fantes bez zájmu hleděl na tmavě zelený dvojplošník Airco DH-2 rámové konstrukce, který sestavili mechanici. Stále měl před očima výjev toho, jak se zřítilo po startu letadlo, v němž byl jeho kamarád z pilotní školy.
„Pane poručíku, vaše letadlo je už v celku. Můžete s ním vzlétnout,“ oslovil ho jeden z mechaniků.
„To je dobře,“ řekl a vykročil k letounu, přičemž mechanici spustili motor, který se nacházel za kokpitem. Fantes došel k boku trupové gondoly a zadíval se na míhající se dvoulistou dřevěnou vrtuli.
„Tak v tomhle budu lítat nad zákopama,“ pomyslel si v duchu a pak se vyhoupl do kokpitu. Usadil se na sedačce a připoutal se bezpečnostními popruhy.
„Je vše v pořádku pane?“ zeptal se ho opět onen mechanik.
„Snad ano. Přinejhorším se mi tenhle eroplán ve vzduchu rozpadne,“ pronesl ironicky poručík. Zároveň pohyboval řídicí pákou, co měl před koleny, přičemž se vyklonil a díval se na to, jak reagují ocasní plochy.
„Přeji vám, pane poručíku na frontě hodně štěstí,“ řekl mu mechanik.
„Děkuju. To štěstí budu určitě potřebovat,“ zkonstatoval a za chvíli se s Aircem rozjel po letištní ploše.
 Přes přední část kokpitu sledoval začátek vzletové dráhy. Zcela se soustředil na start, jenž nebyl jednoduchý. A to z toho důvodu, že rotačnímu motoru se nedaly regulovat jeho otáčky. Což znamenalo, že běžel na plný výkon a to zvyšovalo riziko utržení válců. Netrvalo to dlouho a Fantes zdárně vzlétl, aby vzápětí z výšky mezi stromy spatřil vrak zříceného letadla. Pocítil mrazení v zádech a rychle se zahleděl na oblohu před sebou.
 Let kvůli otevřenému kokpitu nebyl vůbec příjemný, díky chladnému březnovému počasí, a tak brzo Fantes pociťoval proud mrazivého vzduchu. Zároveň pozorně sledoval krajinu pod sebou. Přitom se díval do podrobné mapy, kde měl tužkou vyznačený směr od Saint Omer do Bertangles, u něhož sídlila peruť, od níž ráno do Saint Omer přijel.
„Krucinál, kam to vlastně letím?“ pomyslel si a nervózně se střídavě díval do mapy a všemi směry na krajinu. V dálce pojednou zahlédl koleje a zároveň i nějaké městečko, k němuž vedla železnice. Hned si vzpomněl na radu od nadporučíka Johna Elliota. Ta zněla, že se dá zorientovat podle názvu nádraží. A tak stočil letadlo k městečku, aby zanedlouho upíral zrak na koleje.
 O něco později už zřetelně viděl nádražní budovy a dokonce spatřil ceduli s velkými písmeny. Ale na tu vzdálenost ještě nedokázal název stanice přečíst. O chvíli později zahlédl, jak do nádraží vjíždí parní vlak. Z komína lokomotivy se valil hustý kouř, jenž začal zahalovat velkou část stanice. Současně přijížděl do nádraží z opačné strany další vlak
„Zatraceně! To je snad zákon schválnosti!“ vyhrkl poté, co doletěl ještě blíž. To už se skoro celý nádražní prostor halil do kouře. Fantes se marně snažil přes oblaka dýmu přečíst písmena na ceduli, načež proletěl nad střechou budovy, u níž bylo nástupiště. O chvíli později vytřeštil oči, když před sebou uviděl věž kostela. V ní zrovna stál muž, který chtěl provazem rozhoupat zvon a náhle uslyšel nezvyklý hluk, aby vzápětí spatřil ke svému zděšení letadlo letící na věž.

KONEC ŠESTÉ ČÁSTI