Seděl naproti mně obličej obalen potem jako sýr olejem několikrát se probral do mučivého mlčení krájel jsem maso umělou vidličkou měla prsty široce rozkročené tupé jako pohled blázna na okamžik jsem počkal pak chtěl pronést další větu zbytečnou jako všechny ostatní oblékal si sako a chystal se jít se mnou na pochůzku jeho boty byly šedé zašlé když mu je nějací chuligáni provrtali skrz na skrz byl jeden z těch chuligánů klečel snažil se odehnat vosy od shnilého pomeranče ostatní se mu smáli Debilové zvolal smáli se dál Debilové ještě jednou tišeji David stále opakoval ta slova cigareta u koutku úst rozsvětlovala ponurý kolonialismus košile Debilové řekl jsem si jenom sám pro sebe