Dílo #4480
Autor:Diotima
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:22.03.2004 10:09
Počet návštěv:1015
Počet názorů:13
Hodnocení:14

Naděje jara


dlouho dopadaly stíny
tiché údery času
co naplňují zánik

svíci zažehla jsem
pro tebe
v té době
ledem sevřené

teď se rozezněly
harfy větrné
a my
zpřízněnci prachem
se otáčíme za světlem
odhazujeme kameny marnivosti
a trnovou korunou ozdobeni
zesláblí z nejistot
a pláčem
s první snítkou
vstupujeme ze smrti
do naděje

Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Diotima', 22.03.2004 11:19.

Názory čtenářů
22.03.2004 10:10
kalais
první část moc
22.03.2004 11:24
kmínek
*nádherné
22.03.2004 12:23
hajka
spíš druhá část moc :o) **
22.03.2004 12:35
stanislav
johoho, tys Mystik!!!
*
22.03.2004 13:20
Stockerka
Nejspíš obě části moc! :o))) *T*
22.03.2004 13:37
Albireo
Také se mi líbí nejvíc závěr. Ť
22.03.2004 15:56
Johanka
ano, díky ...********
22.03.2004 16:24
Stevenson
a mne obe.. i kdyz se to kruci!!-)) nerymuje.-)T
22.03.2004 18:48
guy
***
22.03.2004 20:51
Bohdan
*
22.03.2004 21:09
Hainako
po tomhle asi stravim vecer s Tóny naděje...
22.03.2004 21:36
skleboun
*
23.03.2004 07:13
josefk
hlubokrásně!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)