...a navíc je fakt nemám. Žádný svý písemnosti jsem si neschovával, všechny jsem ničil, nejraději pálil. A pokud by se dneska ještě něco našlo, udělal bych to znova.
Ale to se mi zas pěkně mračíš! A kdybys mohla, rovnou by jsi mě i okřikla. Ať mlčím, ať pro-bo-ha! nic nevysvětluju, neobhajuju další blbost. A zrovna budu, potvoro. Jsi daleko, nemůžeš mi vytrhnout tužku z ruky, ani ochromit přísnym pohledem. Z kterýho – jako vždy - měl bych okamžitou erekci. Teď nemůžeš a já si to užiju, aspoň chvilku nebejt ve Tvý moci;).
Jo, ničil jsem je všechny a budu dál. Kdybych jen jednou ustoupil, vim to, přišel bych hned o největší část sebedůvěry. Prostě nikdy nesmim ani zapochybovat, že stačí abych chtěl a dokážu si zejtra napsat cokoliv znova. A samozřejmě líp. Snad fakt nejsem srab, co bál by se podívat do očí svejm včerejšim trapnejm podobám. A ani netvrdim, že nechtěl bych se s těma písemnostma už vůbec nikdy setkat. Naopak. Kdyby to šlo, nechal bych si je poslat v balíčku, z tý podivný země, ze Země spálených. Všechny bych si znova přečetl, některý možná i pohladit... A pak, kus po kuse, s nezřízenou chutí a pološíleným výrazem, odesílal je zase zpět. Do země, na kterou jedině opravdu věřím, do Země spálených. Tak vidíš, už týdny se ti snažim dokázat, že jsou mi vlastní všechny lidský odchylky a – na pyrománii bych málem zapomněl! ...
|
džabadžabadadá 