Krásná je, však srdce chladné,
pýcha je jí vrozená.
S čím se setká, to hned vadne,
i láska je spálená.

Sláva ta ji hlavu plete,
není nad ni, přátelé.
V duši jí jen bodlák kvete,
to je žití zšeřelé.

Až ta její pýcha padne,
pozná velkou úlevu.
Jako datle nám zesládne,
dík něžnému projevu.