Zrádné jsou ty dny,

kdy zima v jaro přechází.

Jak skryté kameny,

ve vysoké trávě.

Přes které klopýtáme cestou k lesu,

dívejme se lépe pod nohy.

Ať vidíme.

Ať neklopýtáme.

Naučme se ovládat své vzdory,

přes okno prohlížím si přecházející den,

ale vidím velmi málo,

spíš jen slyším pubertální smích,

malých slečen.

Je to neuvěřitelné jak se doba pohnula,

a je to také nebezpečné.

Jako by rána do ticha vtrhla.

a hladově se rozhlížeje,

hledá, co by ještě zničila

Přichází až k člověku,

člověk je po ni mrzutý,

člověk je po ní rozezlen,

člověk je po ní naštvaný

ale nejvíce je ztracen.