Někdy se krátká věta zdá předlouhá,

divíš se, žes nepřesáhla řádek,

že ta touha po útulku všech zabloudilých žen

tě nespolyká

vměstnat se do řádků

být spořádaná

úhledná

žít s Jaredem, proměňovat jeho sen

ornitologa

bože, to je pták

jen zakopnout a divit se

jak kterýkoliv muž

vznáší se

nad hlavou ženy

nad okružím jejího límce

a nakonec do něj padá.

Budu ti dobrá žena

co do hor přinesu

to dokážu odnést.

Podle bříška budu

poznávat

všechny tvé divoké

ptáky. Za oknem se smráká

i když slunce se závojem mraků

pořád tváří se

že není jediné

na téhle planetě. Možná se nemýlí

a jiné slunce vycházelo

nad každým mým

prohřeškem

láskou

co brala dech.