...jak vřelé bývalo

čekání

s tvými ústy

na krku, pod bradou, až slunce vystoupá

na kopci za domem. A kolik svítání

jsem bosou nohou zkoušela

a kolik jasu v životě

a teď jsem zamčený pokoj.

Ty bys miloval

ty stromy běžící

jak o závod s jedoucím vlakem,

ty by ses malounko zachvěl,

když mi dnes odpoledne,

bouřkový poryv

do očí písek

nametal.