Je půl jedenácté večer

a na ostrovech stále

nezapadá slunce.

Na pobřeží vyplavené dříví

a velrybí kosti. Zatuhlé ženy

bez otvorů v těle. Granátové jablko

se semenem s mlékem. Chjó,

tohle je pikantérie.

V pomezním období mého života

oči, prsty, kabát, který jsi nosil

víno „U Jarouška“ ve vinárně

Janis Joplin, měla jsem pocit

že když mi dovolíš

roztávat u jejích písní

dovolíš mi

být jako ona, divoce

barevně

nesvéprávná

v té chýši nezralých žen

osamělý netopýr

na tisíce yardů jsem vycítila

že už se blížíš, jak pod krokem

ti praská jehličí

je půl jedenácté večer

čísi nečas

si ustlal v mém klíně

a nad ostrovem stále

nezapadá slunce.