Nepadneš ke dnu, neboj se rybími ústy nepromluvíš tu ploutev skrytou na svém těle v koruně stromu neporodíš a taky neutajíš. Jen ostrá vůně lopuchu když zazní červenec ti vžene slabý ruměnec do vrstevnic v tvé tváři. Však zač se stydět? žila jsi? slepenec vůní, hříchů, lží co nad čelem ti září je směnkou k pousmání. |