Dílo #4119
Autor:Rowenna
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.03.2004 08:48
Počet návštěv:2559
Počet názorů:27
Hodnocení:16

Jak mluví němá žena
Někdy jsem jenom

zbytek slzy

tak oble

choulím se

před bubínkem



hlavu si v pažích skrývám

před ránou

která dopadne.



Někdy zas tančím

až v rohu jeskyně

kam světlo nedosvitne

oči mám červené

jak šelma těsně před tím

než jinou šelmu napadne.



Někdy mám nohy rozevřené

jak lákám muže

Návnada a past

Železa na vlka

Taky jsem lůžko

stříbrnou liškou

měkounce vystlané.



Někdy jsem hladila

hlavičky černé zakudlané

někdy to roští pichlavé

ohnulo se

jak pod náporem vichřice

Jen plavá neuhne.



Někdy jsem zase jenom úsměv.

Jak na obzoru rosomák

se tiše v noci přikrádá

já ukradnu své tváři

tichounký křehký

záchvěv.

Názory čtenářů
11.03.2004 10:46
Rowenna
Milá Kalaisko, jasně, že tu nejsi kvůli komparaci se mnou - i když mě vždycky zajímá osobnost a taky tvorba "kritika".

Milá, já nevím, jestli je tohle poezie. A zjistila jsem, že to nechci vědět.

Že nemám ani ambice. Semlelo se toho dost - možná něco z toho kolem tebe prošumělo na Totemu.

Tohle je: volné psaní - záznam myšlenek - třeba těch, kdy si volně medituji a sním. Rozmělňuji? Tak ať. Tohle je můj jazyk - moje poetika - a pokud bude oslovovat, budu publikovat. Pokud nebude - budu psát dál - protože je to forma mého sebevyjádření - akorát že to zůstane v počítači, tak jako to bývalo dříve. Nic se nestane.

No - s tou linií - mi dodatečně došlo, že ji nehodnotíš - to já už tak z cviku, kdy hodnocena a kritizována byla. Asi abych nevypadla ze cviku. :-)

Dlouhý je tedy cyklus o "němé" ženě? Ale kdepak - je přesně tak dlouhý, jak dlouhý je život ženy. O ničem jiném to není. Nechci psát hutnou poezii, tu ať si píšou ti, kterým něco říká. Já si, s dovolením, budu stále psát své "litanie" - ať si erudovaní kritici říkají co chtějí. Nešněrujte nás všechny do stejných kadlubů a forem - po všech těch diskuzích už vím, že mě tam nenacpete. Možná to bude ve vašich očích proto trochu pokleslá poezie - ale já si nohu za krk proto nedám. :-)

Tohle je tak přirozené, jako když dýchám - takhle tvořím. Nezačnu dýchat ani rychleji, ani pomaleji. :-)

11.03.2004 11:04
Smykač
Pokud to bereš takhle, Rowi, hrozně jsi mne tím potěšila:)))
11.03.2004 16:06
Diotima
Víš, jak je těžký si dát nohu za krk? - Ano, buď přirozená a piš srdcem!
A dýchej zhluboka! :-)
11.03.2004 22:27
Johanka
**********
12.03.2004 04:11
nasssau
a proč tak dlouze mluví němá žena
12.03.2004 07:06
josefk
joj!
12.03.2004 13:36
Hel
*
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)