a) abychom pomalounku polehounku začali ten náš valčíček Komu ve stromě roste dům jak houba po deštích se krčí schýlený kdo zády kůru drásá? tak tenká shrbená tak zkrabacená ženská střeží si splachovadla nahřáté postele, ty lahve gumové s vodou tak vroucí že shoří dech hrabe se, hrabe se z kořenů pod stromem a plnou hubou spílá že sen je sen, že vláha nutná je že slunce nezastaví svůj pravidelný běh že ještě běžím že ještě žijeme b) o duševní hygieně Pokaždé, když si čistím jazyk, dělám bléééé bolí mě žaludek, i tahle ranní nauzea se dá změřit, zvážit a porodíme, vážení deset kilo chlupů, křupek padesát kilo bolesti c) a máme další v řadě epilogových a dokud neumřeme budeme snít jak kaktusy o záplavách a o deštích a o slunci d) déčko je čtyřka a nuda a řád a pravidlo a norma, takže se trochu vymkneme a vykloubíme jsem divná fúrie jsem kolík v srdci úpíra, jsem prospěšná a bydlím za rohem, zrovinka za vaším kdopak mě najde? dneska jsem ulovila draka a medvěda, dneska jsem snědla rybu dneska jsem vyplela celý lán plevele vyroste jahoda, a bude vonět a bude lahodná e) éčko je frivolní a bývá rozpustilé, vykmneme se jen zlehka, a na tři, výmyk, na čtyři stoj spatný, připažit a dneska vybuchla barevná sopka vedle mě. Je podvečer, krvavé tečky na mém těle jsou stigmatem jsou koloritem, tetuáž pro psance jsem miskou psího žrádla jsem pravidelná pulzace tut, tut, tut, točnoje vremja dnes ještě nezhebnem mé milé sépie mé opuštěné grácie mé blbounké a čisťounké zkrabacené ženské s čistým jazykem a s miskou jahod na klíně f) a písmeno f je extravagantní jak vistárie a fialová barva a klobouk s celou zahradou na krempě Tak se nám to zacyklilo. To je poznámka pro ty, kteří tvrdí, že píšu pořád o jednom. Jasně, já cyklím, jsem velocipédista, cyklón, cyklus, a taky, krindypindy, jsem ženská, které na těle vyrůstají pahýlky větví. Špatně mě upekli. Špatně mě hnojili. Špatně mě klonovali. Vyrostly hloupé vzorky. Chtěla bych: přestat být rajčetem, přestat být libečkem, kýčovitou růží, bůh mě chraň, chci se rulíkově zlomocnit, přestat si platit výhodné životní pojištění, zapomenout na ty trapné pravidelné cesty. Chci, chci, chci být. A ty, no ty, co se tak hloupě tlemíš, ty mi zavaž střevíček. |