někdy si přikrývám dlaněmi oči myslím si: jsem mušle, jsem růžový jazyk masitý, k sežraní, jsem tajemství nejsem to, co vidím v letmých odlescích výkladních skříní, vlakových oken nejsem ten kříž, ty hluboké řeky na mé hrudi, někdy si myslím že zapomenout lásku to pranic nebolí, někdy jsem jizva která se táhne mou tváří většinou, většinou mi to nesluší někdy se stávám brázdou v těch polích mou láskou hřivnatých a jako divý chorchoj se jednou možná později v té hřivně půdy úrodné navěky utopím |