Dílo #1877
Autor:Rowenna
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:22.12.2003 08:20
Počet návštěv:941
Počet názorů:13
Hodnocení:9

Jak končívá láska
Vrůstáme do zdí, vléváme se do pokoje
v posteli už jedna řeka jsme, černé otvory
tvé masky pro oči, ty propasti, do kterých padám.
Černé, přečerné, elegantní dopisní papír
na kterém rozmáchle se ptáš
jestli tě miluji.

Vysychám, jsem řeka, kterou dlouhé léto
vypilo do dna. Drobíš se, zapadáš po kolena
do bláta na mých březích. Ještě že zbývá
milosrdná euthanasie. Až dotvrda uschneš
přidržím dlaně na tvých ústech
na tvém nose. Ať už
se netrápíš.

Názory čtenářů
22.12.2003 08:39
josefk
tak jako vyschne navždycky řeka, tak je to s láskou... :-)
tedy - výjimečně :-)
22.12.2003 09:02
Albireo
Konec lásky je smutný.
22.12.2003 09:47
Lena
Smutný, ale dá se hezky popsat :-)
22.12.2003 10:12
Mamut
To sedí..
22.12.2003 10:54
NIN
čte se to jedním dechem, ještěže bych napsala dohromady, na tebe nezvykle stručný :), to je dobře, dobře ***
23.12.2003 08:59
Raven
opravdová láska neumírá.
23.12.2003 10:11
Seregil
Zajímavé...
23.12.2003 11:01
Delphy
smutné...

Raven: to máš pravdu, ale často umírá člověk, protože je na ni slabý..
23.12.2003 11:21
Raven
ano myslím si že láska umírá na slabosti lidí......
26.12.2003 19:49
fermosa
hezké *
18.01.2004 22:23
Wopi
vrůstáme do zdí... jo
09.02.2004 22:00
Smykač
*****

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)