Až umřu já, až umře moje matka budou si pozůstalí probírat krabice s recepty na bábovky na rychlý švédský moučník a s těmi fotkami, které už mívají sépiový odstín, kde mizí siluety kde mizí boty, ruce, tváře a taky někdy narazí na ohmataný papír z kterého vykřikne: „... bojím se, bojím...“ „... ach, tolik miluji...“ „... dneska jsem tančila až ztratila jsem duši až ztratila jsem střevíc až ztratila jsem knoflík ten důležitý, ten přímo k mému srdci...“ až někdy umřeme jak těžké bude zvážit co po nás zůstane. |