Dvě ještě onehdy

nejkrásnější slečny ve městě

brunetka a blondýnka

si vyšly na večírek

do sprosté pivnice

vzbuzení bez jména je bolestné

i kdyby stokrát říkal

tu stovku zaběhneme

s úžasným rekordem

a pořád se ještě nějak

i kdyby bůhvíjak

určitě jmenuješ

slunce je přesto sprostě

skoro nahaté, nahoře bez

a měsíc se choval celou noc

nestoudně, do vytí psů a vran

krkal svou věčnou kulatou

nežranou tlamou, čí stopa uvízla

jak otisk trilobita

támhle a onde, na zádech

v rozkroku, který odtéká jak řeka

zapomenutá, jak píseň

která bývala

tak překrásná?

ve vlasech prach

ve vlasech

té brunetky

té blondýny

kterých si nikdo, vážně nikdo

v celičké knajpě

dnes už nevšímá