V ten den, kdy byla Muzejní noc, jsem se také zúčastnil zajímavé hry Hledání keší. Část první

Když jsem dorazil do bytu k sestře, tak jsem jí nalezl s jejím klukem zahrabanou v různých papírech a mapě města. Po mém dotazu, co má ten papírový binec znamenat, mi bylo sděleno, že půjdeme hledat po městě keše. Tedy přesněji, že se zúčastním internetové hry hledání krabiček. Byl jsem pro a po zmatku, který pokaždé doprovází odchod sestry z bytu, jsme vyrazili k autobusové zastávce. Cestou k němu jsme přemýšleli, jestli je v bytě všude zhasnuto, a tak podobně. Já měl takové tušení, že asi ne, a tak v autobusu byly k vidění tři protažené obličeje v našem podání.
  Když jsme dorazili do staré zástavby města, tak přítel sestry Honza začal mít starosti kvůli oblačnosti, která měla špatný vliv na jeho GPS přijímač. Naše sborová hypnotizace mraků, aby odpluly, byla marná. A tak nastalo chození sem a tam podle mapy. Když jsme jednu uličku prošli třikrát tam a zpět, tak nám došlo, že chodíme zcela nesmyslně. Po nějaké době jsme došli do uličky, v níž měla být ukryta krabička. Honza zápasil s GPS a sestra zase s mapou. Já je s úsměvem pozoroval a fotografoval jsem staré domy. Brzo se však náhodným kolemjdoucím naskytl pohled na trojici postav, která chodí po několika metrech čtverečních a zkoumá dlažbu, zdi a různé věci.
„Jsme moc nápadní," zkonstatovala sestra, což dokazovala přítomnost užasle se tvářících lidí v několika oknech. Onu krabičku se nakonec podařilo najít mně a naše další kroky vedly na nábřeží.
 Na místě, kde měla být ukrytá další krabička, seděla dvojice cyklistek, což nás nikterak nepotěšilo. Navrhoval jsem, že bychom jim měli jakoby ukrást kola a tím je vystrnadit z toho místa. Záhy jsme nenápadně chodili kolem dokola, a když náhle dívky nasedly na kola a odjely, tak jsme se okamžitě vrhli do hledání. To bylo neúspěšné a k našemu překvapení se pojednou vrátily ony cyklistky.
„Že hledáte keš?" zeptala se s úsměvem jedna z nich a nám se protáhly obličeje. Nechtěly nám prozradit, kde se přesně krabička nachází, a tak pobaveně pozorovali, jak jí hledáme. Nakonec se nám keš podařilo najít a poté jsme hned vyrazili k nedalekému mostu, kde měla být ukryta další krabička.
Sestra po všelijakém natáčení mapy prohlásila, že se keš nachází na náplavce a naše pátrání na ní tedy začalo. Já jsem v zápalu hledání málem žuchnul do vody, zatímco sestra s Honzou propátrávali zeď u mostu.
„Sakra! Ta je zase dobře ukrytá!" pronesla sestra, když hledání bylo neúspěšné. Já jsem přitom strčil prst do jedné dírky ve zdi, v domnění, že by tam mohla být ukrytá ta krabička. To však nebyl dobrý nápad, jelikož mi prst v dírce uváznul, a tak začalo jeho vytahování. V jednu chvíli se mne zmocnil pocit, že se prst stal součástí dírky, a představa zanechaného prstu ve zdi mne poněkud děsila. Naštěstí však zůstalo jen u té představy. A mezitím se u mostu objevila jakási žena, která se snažila nenápadně do jistého místa dát kulatou věc. A nám bylo jasné, že je to keš, co hledáme. Inu, zase jsme nebyli jediní, kteří hledali krabičku.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI