Viděl jsem muže zraněného na obočí
 ulice byla kompars, kompars, kompars
      krev jenom rekvizita
 šklebil se, nejspíš bolestí
 vítr si pohvizdoval (Bacha, bacha, něco moderního)
 pět ženoucích se žen žne muškáty až těsně pod krkem

 figurína bez vlasů je bez hlasu
 napřáhl jsem ruce a pak padal naprosto bezduchý
 a čelem k pohovce
 pes boxer s touhou trhat bydlí se svou tetičkou
 neschopen dalších nečekaných kroků
 směrem k východu
 mám kliku, že mé dveře mají kliku

 viděl jsem člověka, měl vypůjčený klobouk
 navěky, na hlavu, na upozornění si vystupte
 blíží se konec všeho hmatatelného
 úplný konec značený bílou čárou podél silnice
 můžete jen tak stát nebo se dívat kolem
 smažená vajíčka sama do pusy, pro umaštěné uctívače
 světlých zítřků přiletí

 malá dívka s mašlí po kapsách a s kufrem plným strachu
 jde po kolejích městské dráhy
 v parku, kde jiní umírají, najde štěstí
 s růžovým čumákem a chundelatou hlavou
 píská si hříšné bolero
 skákací panák vprostřed cesty voní křídou
 a ruka v kapsech zase od koblih