Pan Elfmark má podivné způsoby.
Zamkne se třeba ve svém pokoji
a celé týdny nevychází ven.
Každou škvíru utěsní hustým dýmem lhostejnosti.
Dveřmi vymezí svůj prostor
a jasně ohraničí to co bylo a to, co není.

Zhasne, posadí se do kouta,
chytne svého ještěra kolem krku
a oba pozorují jak tmou slídí vlaky.
Noční krajina je ale příliš studená.
Polopřímky útočících světel
je brzy přestanou zajímat.

Svléknou se tedy z kůží,
ulehnou na podlahu a rozjímají.
Noční město volá cizí jména:

podivín natáhne ruku a rozevře dlaň;
a přestože se dav rozestoupí,
zůstává v tichu tolik nejasností.
Ještěří oči skomírají prázdnotou.

S ránem se otevírá mapa života,
ve spěchu se rozhoduje, co dál.
Pokorně odejít nebo setrvat?
Před palbou těžkých otázek se pan Elfmark
se svým ještěrem odplíží do bezpečí zákopu.

Vytáhne bodák a čeká na kořist.
Místo krve však bojištěm teče plyn.
Pan Elfmark se dusí a umírá.

Drak na nic nečeká a letí jinam.