vdechla jsem kousek z těch rudých růží a tvůj pohled byl náhle jiný jen živý záblesk a míň smutného lesku již nezbyl čas na pocit viny
máš hrozně zvláštní barvu očí jsou pečlivě skryté za mlhavou clonu a ačkoliv je tvůj hlas bezvýrazný slyším v něm celou řadu tónů
šeptané věty a myšlenky a noty splývají náhle do jedné všechny roky jsou jenom touhle chvílí je půlnoc, noční poledne
možná to nevíš, ale máš mou duši v dlaních jenom pár přímých slov v tu pravou chvíli ty ani nemůžeš tušit, jak změnily můj svět a něco ve mně navždy prolomily
budu ti věřit, ale co když se pletu nejspíš se vytratíš a necháš mě s nocí samotnou, ztracenou ve vzlycích větru bez chuti vstát - vždyť znáš ten pocit
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Naveky_tajna', 17.10.2009 17:35.
Vieš "Naveky", ja čítam slovenské knihy už od veku 10 rokov (tá prvá bol hrubý román o Jánošíkovi). Za moj najväčší úspech so slovenčinou považujem, keď som na jednom sympóziu v Tatrách dostal za úkol napísať po slovensky záverečné uznesenie. Slovákom som sa potrebol spýtať iba raz - či je správne "ako i", alebo "ako aj". Od tej doby viem, že oboje :-)