Tento výtvor, vytvořený bez potřeby jakékoliv zodpovědnosti, sebereflexe a zachování intimity těm na Liteře.cz, kteží se ode mne odvrátili, je určeno pro ty, kteří jsou  mnou znechuceni, a vyžaduje vaši maximální pozornost. (Veškerá hudební produkce zde je nedílnou součástí terapie).  
  Vypněte své mobilní telefony, odložte si oděv a připravte si dostatek nápojů. Bude-li mít pocit, že představení je příliš sofistikované, zmýlili jste se a je vám tudíž dovoleno odejít.

Značky: hyperaktivní povídání, mastrubace, chtíč, potíže, čistá a ušlechtilá krása.

Červeně označený text se množí do zvuků.

Nejste-li schopni maximálního soustředění, ovládá vás démon.

  To zjištění příjímám s neskrývaným potěšením. Původně jsem si říkal, že je to jen další můj duševní zápal, průjem intelektu, že to bude třeba jen další literární póza, přechodný stav, kdy se to prožité setkává na bojišti sexu a bezpráví a frustrace s tím vysněným.... Jsou chvíle, kdy mi v hlavě vzniká nebo probouzí se ohromný, zřejmě už léta hromaděný, ale velmi dobře potlačovaný zmatek; v těchto chvílích se ocitám v rukou démona kulhající na levou nohu, v levé ruce má nůž a vždy, když se na něj podívám, pokyne mi pravou rukou a usmívá se. Mívám z toho třasavici; je to žena se třemi prsy a místo očí má dvě vagíny, má dětský hlas, a já jí splním každé přání. Je pro mne rozkoší, když se před ní svléknu a roztáhnu nohy. Nechám se zkopat do genitálií až do krve, a ani nedpoděkuji. Toužím se stát jejím výkalem, tři hodiny po té, co povečeřela se svým šlechetným milencem v Grandhotelu Pupp. Stávám se perverzním.
  To zjištění příjmám (bez odporu) kdekoliv se dvojice démonů zjeví.  V obchodním domě, kdy se chci dostat k pytlíku kyselých bonbónů, ale brání mi v tom upocená prodavačka doplňující zboží v mnou vybraném regálu. Mlsně si k ní přivoním. Toužím se stát jejím potem, jeho nejzářivější esencí. Když ucítím její těžký parfém, pozvracím se  do chladícího boxu s jogurty, a jdu od ní s dobrou náladou pryč. V oddělení s rýží a luštěninami se přistihnu, jak si představuji toho hezkého mladíka za pokladnou, že onanuje. Okamžitě si jdu pro větší košík, a naplňuji ho až po okraj samýma drobnostma, především čokoládou a kávou, abych se pak při placení na pokladně zdržel co nejdéle. Nemám na podobný nákup samozřejmě peníze. Nabízím místo toho orální sex. S úlevou omdlévám, když mladík mojí nabídkou s jiskrou v oku příjmá. Jsem perverzní.
  Zjeví se mi ti dva během fotbalového derby. Mastrurbuji nad fotografií Tomáše Řepky, na které jsou jasně vidět všechna jeho tetování. Zavzpomínám si na všechny své milenky, když zápas přejde do druhého poločasu. Všechny utečou, když se rozpláču sebelítostivým steskem a tak se obraz hry mění a nabízí podívanou jinou: lakem potřísněné trenýrky Freddie Mercuryho se stávají kořistí nenasytné a sladké Hany Hegerové na pláži kdesi v Jižní Americe, na které se opaluje nadržený Nick Cave. Opodál v buši se hraje stylizovaná tenisová čtyřha: v sukni po kurtě pobíhá s povadlým údem Jan Švankmajer, je slyšet silné heknutí, když za stavu 0:6, 0:6 a 0:5 podává Michal Ajvaz. Jejich protivníky jsou Marshall B. Mathers (jeho obličej je pokryt směsí šípkové marmelády a strouhaného nehtu P. I. Čajkovského) a Shree Rajneesh, který si nechal na penis vytetovat podobiznu Ježíša Krista, pod kterou mu kdosi rtěnkou napsal v angličtině: stojí to za to! Však slábnu a karta se začíná obracet. Za stavu 451:451 v pátém rozhodujím setu si Rajneesh upšoukne, a tak na empiru sedící opilý Karel Kryl ukončuje zápas tím, že Eminemovi pomočí záda. Jsem perverzní.
  Myslel jsem si, že je to jen příběh, fikce, která není mojí součástí. Mám v hlavě kino, kde si pouštím filmy, ale má perverznost už není filmem. Je to živé divadlo mého nihilismu a archaičnosti, a já jsem její krásně ubohou a bezbrannou živou loutkou. A všechno živé, pokud nespálíte, jednou zhnije. Hniju. Jsem tím nejšpinavějším a nejmenším tohoto světa a ležím v bažině temného údolí. Všichni ti velcí vyšplhali na kopec a teď si mě dobírají. Netuší, jakou mi tím prokazují službu. Skláním se jim u nohou a jsem připraven jim sloužit, dát za ně svůj ničemný život.

         nuže?        Pod mým posledním dílem na jistém literárním serveru jsem chtěl nejmenovanému tazateli velmi stručně odpovědět na jeho otázku "neznáš kapelu Japandroids??".  Ale místo toho jsem se rozepsal víc - a je to pro vás jen další důkaz, drazí páni Stvořitelé Hnusu, co se se mnou zrovna děje. Libuji si v dlouhým a o ničem přemítajích básních a textech, jsem vzrušený svojí bezvýznamností a tím, co bezvýznamného tvořím. Jsem dostatečně zpervérznělý nebo ještě nejsem hodem být přijat do vašeho Společenství?
   Díky za hudební tip, Alane, udělal jsem si procházku s Japandroids po Youtube avenue, ale za ruce jsme se nechytli. Budem dobří kamarádi, ale na nějakou lásku to nevidím. Zvlášt když jsem se teď zakoukal do blonďaté Švédky Koop, jemného to stvoření a pro mne příjemného překvapení. Vracím-li se domů za Alicí, střihnu si to přes Paříž, úžasná černovláska, pohodová Air mě nikdy nerozčílí, naopak, zapálíme svíčky a pak trnem, co ten druhý krásného vymyslí.
  Když už mám všech těch romantických večírků po krk, vracím se do Skandinávie, ovšem ne za Koop, ale za záhadnou a perverzní Sumou...
 A teď se do Čech, nebo vlastně spíš a převážně na Moravu rozhodla přijet sličná LPD, ta stará a nemravná holandská děvka a to budou teprv orgie! Snad se nedozví, že jsem si to nedávno v Praze rozdával s Tygří lilií. Mimochodem udělali jsme si to hezky.
  Jsi-li sám, nějaký pěkný kurvičky, včetně Sumy, najdeš v tomhle tureckým pornočasáku: http://deathmelancholy.blogspot.com A dáš-li si tam rande se Sumou (ikdyž vím, že tenhle typ dívek tě moc nebere), pozrdavuj ji...

Air - Run

  Ráno snídám a dívám se do čaje. Plavou v něm kousku citrónu. Je to koláž zobrazující jak znásilňuji nezletilou dceru svého nejlepšího přítele.
 Představení rychle opouští poslední hrstka znechucených návštěvníků. 
 Svítá. Otevřu okno. Každý už ví, na co budu celý den myslet.