však uvidíte - když šuplíky z kebulek budete páčit a sypat
na leštěnou plochu vzpominkovou...
kolik cárků životních se bude vršit a kolik drobků vám zaneřádí
váš parádní životní tepich... a semtam blejskne střep lesklýho okamžiku dávnýho a když si nedáte pozor a chmatnete
po ňom neurvale... srdce se raní
aji já zírám na tu kopku a pinsety nemaje nehtem zestárlým dloubu
do toho přebírání aji do toho přemítání dloubu a nevim kdy budu hotov, abych podoben zchváceny popelce se jásavo vypravil
na ples ...(a jelikož sa chcu vyhnouti sentimentu lacinymu
tak nedodám - na ples poslední - neboť by to klišé bylo)
tak kloubem nepěstěným roztřiďuju ty cancy a co se dá shrnouti hranou ruky shrnuju do pěstě a nedbaje průvanu
z okna sypu ptáčkům kteří ztichli....
však jakjinak to smetí roztřidit a navlict na žebravej ruženec
a tady je krajina... a tu aji lidi sou... aji zviřatka tu sou....
rána aji večery nostalgický... a starý slova poznámek nahodilejch
se najednou votřepou jako pejsci slídiví co zabrafnou žádostivi nový stopy...
a když tu láji pustim vpřed a na svym jatečnim ořu se vydávám
za hlasy na obzoru dávném - tak rosinanta má s pěnou u huby cválá a ržá nadšeně a neví že na větrny lopatce sa točí
aji s jezdcem ztrnulým... cvoklá kobyla řikam...
aji jinou kobylku sem jednou po pleci poplacával...
včil už teda pouštim alegorie tklivý k vodě a mluvim vo opravdickym koňovi huculskym.... leč nebudu definovat určující znaky plemene tohoto... jméno zvířete truchlivyho sem pozapomněl
však jméno té dívky si pamatuji... Mara...
kdybyste tenkrát zabloudili v podtatranskym lese jako já a Laco
tak byste tak jako my v tom odpoledňu boruvkovým mohli znenadavky uzřit u vody bielej kobylku chatrnou a dívku křehkou kterak tomu zvířeti fačuje kotnik nachromlej....
a pak sme došli aji k chalupě a starej Lavko nám chrchlavo odpověděl na pozdravení a odpliv do kapesnika slinu tuberáckou...
a tak sme tam ostali výletně ve své celtě asi tři tejdny a bo se nám ani nechtělo chodit po vrškoch - tak po dolině sme chodili...
a chromá kobylka dřevo svažat nemohla a Lavko měl
svy zachvaty a tak dřevařinu oželel a šeci sme měli urlaub
a Mara se do Laca zamilovala hryzavou láskou dojímavou...
a plakávala v podvečernim lese bo Laco kamarád můj měl trému
před takovou citovou spontaneitou kterou na něj osud
chrst nečekaně a kterou nepoznal předtim a ani potom
ju nikdy nepoznal - protože to řikam protože to vim...
a pak kobylka ochraměla eště vic a museli ju utratit a léto se pyšně nadmulo a sežehávalo podvečery a divilo se
kde je ten nebohej koníček
a divilo se
kdo je ta žalná děvucha kvílící na pařeze...
a to už teda starej Lavko nesnes... tu baladickou atmosféru teda a poslal to zhrzeny divči srdce do štrby k rodině a nás hnal
ze svy parcely proklínaje sípavě všecky študacky vandrovníky
a plakal za koňom...
tak sme aji do tych vršků došli... do vršků kery sme vlastně opomenuli a já včil aji vzpomenout mohu na chvilu, kdy na opuštěný serpentině pod krivaňsku špicu sme si urobili šutrovou zídku kterou sme oceltovali a prochladle usinali a já drkotavo vital slunce nad nižšim horstvom za dolinou napěněnou... paže k nebi jako sinuhet egyptskej - leč bederní zástěrku sem neměl bo zima byla a tak by spisatel finský zízal, vida svyho hrdinu zababuchanyho ve třech svetrach...šak co po finovi -
krásný to bylo a laco spal bo temu ta zima tak nevadila...
a nízké tatry se protahovaly v ty bílý peřině a kdesi dole
ve štrbě krvácala v mlze láska neopětovaná teda....
šak eště do podzimka byl laco zaražený a ani neposiloval činkama
jak byl zaražen z ty události citový bo si to ve svy chlapecky hlavě urovnat eště nemoh - jsouc nezralým...
ale já mu neřek že sem mu v ten moment aji záviděl a ani sme
o tym už spolem nemluvili bo už začal cvičit a daval si bacha
na trapesovej sval...
šak jak vidim krivaň - spomenu....
aji do tatranskýho lesa sem za dlouhodlouho teda namiřil - bielu vodu sem rozpoznal ale stavení nikde...
půl dne jsem to místo hledal fakt
*
časy plynou... kobylka už jistě poslouchá Lavka kdes
na nebesky pasece... čo sa stalo s Marou milostnicí neviem...
a s Lacem si nezavzpominam -
bo jak se raz ožral a došel nazleně dom kde se rozhádal
se svoju třeti ženu tak usnul a už se neprobudil
bo ho ta roztrpčena baba zapichla nožom kuchyňskym!
(dovčil myslim eště sedí)
ale v to léto čučoriedkový jsem Lacovi záviděl.......
* |
|
2
1
muclicka 
baucis 
fungus2 