řeky ty dravé a mnohdy plné něhy za vlnou vlny jdou i lásky utonulé
křivule chymistů těch al - pak v zlato révy mihule do mihu kde pěnivá je návěj
oblazům povyprávěj ...řeko!
já nechám kolíbat se tvým zpěvem přes peřeje a uzel vzpomínky zauzlen v děrné kapse panny na silnicích (i jim se brada chvěje) kameny hlazené ty dlouze otírané
myslivci z písně čekají na čekané ééch řeko vábná my ostarali oba! tvá slova uschovám
vlnivě do nápěvů (však brod jsem nenašel!) u protějšího břehu v bahno jde čas...
je hodokvas - ten z dávna
*
|