v Ružbachoch za večera
příjemně pochvácená lýtka
(třeba si zvykat vandrovníče)
zní nářečí a hovor o ničem
a příjemno je - iba sa starám,
zda k tetce trefím nad ránem
vím - cez horu a štyry bučiny,
z pařezů mechy odrané
tam kde Mara sedávala
v starobě žalné...
vsled po čuchu, že seno sládlo
(navždy mi sládne)
a po uchu, že ošípané reve!
(oj - bude masť... teda sádlo)
a tak si hovím... iba sa opýtam
Júlišky - že koľko je hodín?
leč ona nepočuje - čapuje výčapnú
(hnus farby žlutavé - co
všeci přehltávaj!)
stydne mi káva... a vráz
vo dverách ten šantiar od mlyna!
(včil vzpomínám...)
na perách slina zaschlá
v strunu prasklou - na hlave
bračeku tri chĺpky...
však oči z modře hĺbky, že
nebe nezajizví se...
bol nametený... a všetkých
pozobjímal mžurkavou modří
vraj - Ludkovia dobrí...
nemám
kravu!
čelo má v hrsti! hlavu
hned v záklonu... - Júliška vie...
kravy nie to... však chúť zapiť
deň čudesný - tá jestvuje!
nebe mu v bělmu pohaslo,
červánky v koutcích do krhava -
oj Ďuro!... bola krava
a neni krava!
(mě nespoznal - ten kraválista
dr ce ný ztrátou)
chvatnou dlaní si pysky stírá
hořkost zapíjí hořkostí,
ve zlosti kdáká... kloub ruky do běla
(je v nedořezu a v bouři krev!)
si poposedám, že tlama zlitá
poprsklý hněv
prská na smotek cigarety, co
uzlovaná dýmem...
čas jako mezi kameny
zmámeně pění rafijemi
však dobře je mi - a dobře
všem, kdož poslouchají...
ej koncom leta ten !!
ten dochtor cez hoväda -
ten Móric zverolekár
nech mu parom!
že přispěchal a
testy udělal a kravu,
čo mala mliečko chutné...
čo mlieko! - smo ta nu !!?
tu Straču odviedol
(tri chalani a valník!)
že vraj TU BER KU LÓÓZA...
a nik!!...
gazdiná nie...
Paľo nie...
Eržika nie... iba krava chorá!?
on doma nebol, lebo do hory
trebovalo s koňom na polom
a dojde - a krava v riti!
a dal mi facku, že jsem mu
připomínal Mórica s bradou pěstěnou
a pod bradu i pěstí zlostně úder...
byl pod parou - však si mne splet!
já bradu nepěstěnou vždy!
a on si myslel, že v mlatu má
Móricka - dochtora cez hoväda...
a v šedi modř... a ráno luna bledá
objímá jeho i mne s troufalou něhou
i on mě slzle objímá!
(já potácel se k bučině)
pak za mnou volal -
Bračeeek - v živote sa už
ne u vi díííí meee!
měl pravdu - a rmutno zabylo mi,
to když jsem odjížděl...
i po gotice Spišské
mi smutno (někdy)
* |
|
2
petr-us 
slunečnice 