חֲנֻכָּה
                  
                    ženo – když vejsknu, že jsem doma
                    o tobě vejskám… milenko má

                    šeptneš ve dveřích – milený (bóže…!?)
                    tak TO jsi ty ??!

                    hned nadělám ti šlápoty
                    a hýknu…  je bezva přece
                    že utekl jsem ze svý klece
                    na  c e l e j  den!  - není to málo?
                    spinaker dmutej byl  by mne to hnalo
                    k tvý řece…
                    domů…

                    a něco nesu (na stůl pokládám hned svícen)
                    je Chanukah – je svátek světel !
                    (světýlko moje!)
                    juj – tak jsem letěl
                    abych tě zastih
                    a zažeh…

                    vím miláčku jak obáváš se
                    co bude až tě promnu v pase -
                    bude jen to že budem  s p o l u !

                    a rána budou u zchystaného stolu -
                    káva...
                    a tousty...
                    a tvoje rty...

                    ty přísně: už vytřel jsi ty šlápoty !?
                    dodáš: Brunííí – ti roste kštice ! (chceš džem?)
                    odpovim: však co chceš více – i koupu se...
                    (dík –  je vý-bor-neeej !)
                    a rovněž tloustnu – však i ty!
                    (jo šlápoty?  – už sem je vytřel no…)
                    jen na balkoně doutník kouřim
                    vždy jen pár bafů… (stál sevndollars si představ!)
                    dusím ho rychle – však po tě toužím ne?
                    a taky –  by záclony ti nesmrděly
                    budeš-li chtít  zůstanu do pondělí -
                    i prach ti utřu - jo?

                    ženo má – však usmíváš se...
                    tak líbnu slzu na tvý řase  a
                    špitnu -
                    doma jsem tam... tam kde jsi ty
                    doma – jsou rána
                    a tvý rty!