si půlnoc zívla a ona sama městem se plouží zadumaná mlhy se choulí při hladině...
na chvíli bejt i hastrmanem hlídal bych kroky rosným ránem fráček i oči ukapaný...
tiše bych slídil stopou její o břeh se vlny rozbíjejí labuť se vzbudila a vzlétla...
s úsvitem pohasínaj světla most v šeru prázdný zůstává řeka... ach řeka Vltava...

|
|