Taky už zde byla (ta bláznička) a možná ještě pod jiným nickem je. A tahle se vám líbit nebude a věřím, že přijde reakce (z tavých lidí jako jsi ty je mi na nic, bohužel i i tací jsou). Takže moc tipů ani s ilustrací nebude, i když kouknul jsem se a tři zvrhlíci kdysi kouleli.

 Prolog: Několikanásobně prožitý příběh

sedím na lavičce a ke mně se blíží holub

pajdá

na jednu stranu se v hloubku propadá

křídlo vláčí jaksi pod sebou

letku namočenou v blátě

doufá v pohození drobků z mého rohlíku

touží po snadné energii v tvrdém boji se zraněním

ve své nesmlouvavé bitvě za holubí život

vstávám a jdu mu vstříc

rozmachuji se

a plným švihem do něj kopnu 

holoubek vyletí do vzduchu

překlápí se jako nesouměrný kus molitanu

víří v prachovém peří

dopadá

a jako nesourodé klubko se valí po udusané zemi

staví se na své bolavé prsty

šmajdá divoce se snaží uniknout

pryč

pryč ode mě

hlavičku na bok kloní

v jeho rudých panenkách otázka

‚proč?‘

je smutný a vyděšený 

‚ach‘

je mi ho strašně líto

chtěl bych moc bych chtěl pomoci

a ze sebe je mi neskutečně zle

humus 

doháním jej

‚duch‘

zaduní hrudníček o můj nárt

a zase zmítá ve vzduchu tělem

kodrcá po zemi

a ztěžka se staví na drápky

hlavička mu kýve v prázdném zobání

vole

tepe v překotném tempu bolavého srdce

oči řvou

‚nechápu?‘

panicky prchá 

lidé kolem stojí ve strnulém úžasu

matky ruce propnuté nákupy

děti jim koukají za lokty

všichni fascinováni v ďábelském divadle

oči vypoulené 

chce se mi křičet

bliju ze sebe se

jak vůbec můžu trápit bezbranné stvoření

co tak zoufale bojuje o přežití

něco mnou probíhá

je mi hnusně

něco mě žene

to je nechutný

ve lbi žiletky

řežou mi duši
‘prásk‘ 

odcházím na lavičku

při chůzi se propadám v kratší nohu
 

(holoubku mě mrzí moc …..

kanou slzy…..

…..do mne když žadoním o rohlík….

já tehdy a dál nakopávám sebe……

holoubku moc mě to mrzí!)