Tak jsem jednoho dne dostal nápad, že bych mohl navštívit Divokou Šárku. Prolezl jsem jí křížem krážem a ve finále jsem na poněkolikátý pokus vylezl až na vrchol té skoro nejvyšší skály. Z té byl krásný výhled do širého okolí. Fotografoval jsem ostošest, ale asi zuřivě, protože mi spadla sluneční clona a zakutálela se pod skálu. A když jsem chtěl slézt, tak mi to nešlo. A tak následovala hodina marných pokusů o slezení. Přitom jsem si vzpoměl, že jednoho výletníka museli z téhle skály sundavat zachranáři. Tahle představa mne poněkud vyděsila, tudíž jsem napnul veškeré své síly. Zdárně se mi podařilo slézt a přitom se rozplácnout pod skalou. Jenže batoh mi zůstal na skále, což bylo deprimující zjištění. Když už jsem byl tedy dole, začal jsem hledat sluneční clonu. Zdárně se mi jí podařilo nalézt, načež se má pozornost soustředila na batoh, kterému se ze skály zpátky na má záda očividně nechtělo. Nakonec se mi jej podařilo dostat dolů a konečně odejít.
DIVOKÁ ŠÁRKA
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'fungus2', 04.09.2010 13:47.
Na té od města další po Dívčím skoku jsem se jako učeň někdy v roce 1985 málem zabil.
Vlezl jsem po římse na dlouhý krok a chyt na pod převis a nazpět jsem zjistil, chyt nebyl.
škoda
jsem zde ještě