| Dílo #58499 |
|---|
| Autor: | Pan Japko |
| Datum publikace: | 11.07.2009 05:39 |
| Počet návštěv: | 3400 |
| Počet názorů: | 23 |
| Hodnocení: | 11 2 1 4 |
| Nemůžu |
|---|
Nemůžu najít rytmus, namůžu najít klid, když mi hořej chodidla na každý straně ulice. Novodobej mýtus se bortí na kusy, stejně jako já, moje druhý já se směje, to třetí neodpovídá, asi neexistuje. Cigarety a víno, naopak, klidně, divoce se vracim do světa plnýho plynulejch záhad, televizních ofin a nekonečně ročních srazů, na který stejně nechodim.
Pršící dlažba na příkopech, tančící Domy skrz mosty, železniční strana v parku. Zapnul jsem si bundu a někdo mi bubnoval slinama na rameno, zachumlal jsem se o trochu víc a vyrazil do nitra země, město pod schodama, shnilý a teplý jako pusa kamene.
Nasypal jsem droždí svojí bolesti na desku u dveří a čekal, že si někdo nabídne, někdo projeví empatii a podobný věci. Nikde nic, chodba vymytá od přítomnosti, cukající se svaly na žábrech a rybí oči ve sklenici.
Zalapal jsem po dechu a dopsal další stranu, ne že by se mi zdálo jako nutný psát, možná i jo, těžko
říct v týhle chvíli, v telefonátu odnikud nikam na konec pokoje a odrazy ode zdi zpátky ke mně.
Už dlouho jsem neřek pár vět, který maj význam v těhle končinách a zuřivě mžourám na listy uřízlý ruky stromu.
Hrdina se zvednul a namaloval obraz.
II.
V posteli mě napadla další část románu, ale v týhle fázi mi připadá psaní ještě víc zbytečnější než normálně, ještě víc zbytečnější než spánek.
Když stojíš před výstavištěm, před poutí a cejtíš hrůzu z dětskýho hlasu, cejtíš zralý cirkusáky, a dost unavený tygry v klecích, který jenom lehce mávaj packou, je ti jako vždycky na blití, i z tý fontánky, která chrlí samou vodu na mraky, i když je to divný, střílet vodu na mraky, když mraky zase střílej vodu na zem, atd...trochu jsem se do toho zamotal.
Vlevo v parku je cesta k místu, kde můžeš koukat na hvězdy a řikat si věty jako: ,,Jak jsem oproti vesmíru malej." Vlevo stojí místní orákulum, věštírna, kiosek s chlastem, za dvacku ti řekne tvůj osud líp jak celej život, vidíš ostatní sochy na sedátkách vedle a snažíš se vykoupit jednim panákem.
Otočil jsem se a další večer uplynul, bez napsaný stránky, bez napsanýho života, bez napsaný oběti na dveřích, bez krytýho smažení studu klíčovou dírkou. A krab vedle v zátoce zpívá, ne že by to něco znamenalo.
Poslal jsem hrdinu na venkov, na pár dní, za známejma, nesmírně se těšil, bylo to fajn, ve městě pak vyprázdnil několik svejch závitů v páteři přímo na naměstí u Rudolfina. Jo a tyhle popisy míst se mi nelíběj, zbytečně mě odhalujou.
Hrdina si zapálil cigaretu a čekal. |
|
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 12.07.2009 13:26.
| Názory čtenářů |
13.07.2009 18:54
 Lubor Libý
|
Pan Japko napsal(a): Lubor Libý napsal(a): no, Martine, jak já bych to... asi takhle: baví mě, že se někdo po delší době vrátil ke konceptualismu, baví mě tam i ta psychologická linka, nicméně jako celek (beru teď ty Tvoje miniprózy jako jakýsi seriál, četbu na pokračování), tedy jako celek by to chtělo hodně poupravit, seškrtat - pak by z toho mohla být docela zajímavá věc. Já to cítím podobně, ale na druhou stranu si říkám, že škrtání už nějak není práce pro mě, v tom smyslu, že já bych nedokázal být relevantní vzhledem k textu |
13.07.2009 18:56
Pan Japko
|
to jsem rád, já už jsem mluvil o tom, že mám v plánu a v hlavu dokonce koncepci práce s těmahle textama a dokonce i vím, jak je asi zasadit do určitýho kontextu, aby to vyznělo ještě trošku jinak. A čas na to i docela mám, jenže zase když napíšu deset těhle krátkejch próz tak jsem na čas zase vyšťavenej z toho, no. A nakonec si řikám, jestli má cenu se s tim babrat, když to stejně asi nikam nepovede.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|