Znechuceně se podívám na svoji spolužačku.
"A bylas tam teda?"
"ne..."
"A proč ne?"
"Když...je mu osmnáct...to přece nemůžu..."
"Otakarová, ty seš prostě husa. Copak se sním takhle dáš někdy dohromady?"
"Asi ne..."
Nechápu ji. Asi ne...vypadá, že jí to zas tak nemrzí. Radši na něj bude nábožně koukat z dálky, než aby se odhodlala jít s nim do kina. A pak bude závidět těm, co jsou zadaný.
Po škole na mě čeká "kamarád". Vrhnu se na něj s ukázkovým francouzákem, aby holky viděly, jak se to dělá. A ony viděj. Stojej a čuměj na nás jak husy. Vezmu ho kolem pasu a odcházíme spolu. Nedá mi to a otočím se. Stojí tam a vyjeveně za náma koukají. Závidí, protože ony něco takového nedokážou.
Odpoledne mi přišla SMSka. Stálo tam: Otakarova po me vyjela. Je fakt k smihu. nechces jit vecer ven? Petr. |
|