Už několik let ke mně chodí Květa. Jsem s ní spokojen až na to, že odmítá chodit nakupovat do Arkád Pankrác. Chodí sveřepě pořád do Billy na Budějovické. Prý je tam zvyklá, ví kde je co umístěno a nenakupuje tam jen pro mě. Párkrát mi však odtamtud přinesla jogurty, které rozhodně nebyly čerstvé, ale ani toto s ní nepohnulo. Tak jsme prozatím vyškrtli jogurty z jídelníčku a přešli na ochucený tvaroh.
      Pak mi ale Květa oznámila, že si bere týdenní dovolenou. To pak nastanou problémy s objednáváním nákupů. Podle písemných foršriftů Pečovatelské služby si mám objednat příští nákup už při donesení nákupu aktuálního, tedy dva dny předem. Tahle praxe mi zásadně nevyhovuje – copak já vím, na co budu mít za dva dny chuť a jak se bude tvářit můj žaludek? Občas se taky něco nespotřebuje a je zbytečné to znovu nakupovat. Hodně věcí se po pár dnech kazí i v ledničce. Řeším to tak, že telefonuji Květě domů vždy večer před nákupem. Květa mi navíc do telefonu napovídá položky a já jen říkám kolik kusů má koupit a zda koupit něco mimořádného. U jiných pečovatelek většinou taková ochota není. Musím mezi 7 a 8 ráno v den nákupu zavolat na "pečovatelnu" a nákup extra objednat. Jinak by mně asi přinesli přesně totéž, co minule.
      Volat v určitou hodinu, navíc někomu neznámému, mi dělá dost potíže. Často mám v  době volání deprese a nedokážu se na nákup soustředit, ale to se mi stává, i když volám Květě. Proto někdy volávám v dost neobvyklé hodiny (ve 2 ráno ne) a omlouvám to depresemi, které každodenně dostávám večer a nyní bohužel i ráno.
      Abych dnes nezmeškal volání na "pečovatelnu", rozhodl jsem se, že si nařídím budíka. Mám celkem tři budíky, jejichž společnou slabinou je příliš slabý zvuk. První budík je extrovní německý digitální radiobudík, ukazující i datum a den v týdnu, který si navíc sám nastavuje letní a zimní čas a nemusí se na něj vůbec sahat. Proto na něj raději nesahám a buzení u něj nepoužívám, abych na budíku něco nerozhasil. Český i německý návod totiž tajemně zmizel kdesi v propadlišti mého obýváku.
      Další budík je jakýsi český hybrid. Má sice hodinový strojek, ale je v něm tlustá baterka, která přes nějakou elektroniku a magnet pravidelně "nakopává" vteřinovou ručičku, od níž je pak mechanicky odvozeno vše ostatní. Tedy dvě normální a jedna "budicí" ručička. Rozhodl jsem se ho použít, i když má slabý zvuk. Jenže dneska jsem z něho při zkoušce buzení nevyloudil zvuk žádný. Vteřinovka sice dál vesele poskakuje, budík jde přesně, ale nebudí.
      Třetí budík je starý a obyčejný natahovací od Renaty. Ten jediný fungoval. Normálně ho už dávno nenatahuji, postačí mně dva bateriové budíky, které používám jen jako hodiny.
      Vida, ono už bylo sedm! Můžu na tu "pečovatelnu" zavolat hned. A pak se zájmem čekat, zda mechanický budík opravdu zazvoní. Co kdybych ho zase někdy potřeboval?
      Ještě na něco jsem zapomněl. Na Pečovatelnu, úředně na Pečovatelský okrsek číslo 3. Ony tomu holky tak říkají. Já tam nikdy nebyl, je to někde Na Chodovci, v Novém Spořilově, kde jsou jen paneláky a jezdí se tam protivnými nacpanými autobusy z Budějovické. Tam se všechny pečovatelky aspoň dvakrát týdně ráno scházejí, aby vyslechly rozhodující instrukce od šéfové. Pak se zase pomocí autobusů rozcházejí ke svým klientům. Podle mě se jedná o dost zbytečné cestování v ranní špičce.
    Mechanický budík nakonec zafungoval. Úplně se vyzvonil, aniž bych ho přitom uslyšel.