Jak jsem obracel noty |
Bylo to samozřejmě v Bohnicích. Ten pacient se jmenoval Petr a hrál celému pavilonu po večeři na flétnu. Já tam tenkrát měl klapkovou foukací harmoniku a občas jsem na ni zkoušel preludovat. Jenže Petr uměl hrát na flétnu z listu. Měl zpěvník lidových písní, z nichž jsem mnohé znal a některé dokonce uměl. Nazpaměť. On však hrál přímo z not. Pokud písnička přecházela z jedné stránky na druhou, bylo třeba vědět, co zrovna hraje, kde to místo v notách je, a včas stránku obrátit. U lidových písniček bez doprovodu jsem takové obracení not zvládl. O něco hůře dopadla dívenka, která obracela noty Hurníkovi. Nikoliv Iljovi, ale Lukášovi. Snad je to Iljův syn, nevím. Dívenka vždy včas vstala, otočila list, uhladila si půvabně sukni a zase si způsobně sedla. Nevím, kolikátá stránka to byla, ale najednou se stal průšvih: dívence se slepily dva listy dohromady a tak obrátila "o moc". Hurník koukal do not, viděl v nich něco jiného, než očekával a tak pravou rukou něco preludoval a levou se hrabal v notách. Nakonec musel přestat hrát, aby správnou stránku našel. Po zbytek koncertu si obracel sám. Dívenka už na noty ani nesáhla.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|