Můj, dlouholetými pohledy stále na totéž již značně otupělý zrak náhle upoutali pejsek s kočičkou. Obratně se proplétali mezi zaparkovanými auty (já bych spíš řekl, že mezi nimi trapně bloudili). Pejsek přičuchával k pneumatikám a zřejmě dumal nad tím, odkud vlastně ta obludná smradlavá věc vlastně přijela (a že jich byla plná ulice). Kočička se pejskovi moc nevěnovala - pejsek netropil loužičky či jiné nepřístojnosti, v očuchávání bylo něco vyloženě "psího", a tak koukala vzhůru - ne, do nebes ne, byla nízká oblačnost, ale koukala aspoň do oken, zda se z některého nevynoří nějaký zajímavý objekt k pozorování. Objekt nebyl a tak dvounohá kočička z naší ulice bez úspěchu odkráčela. Byla  v džínách, bylo jí odhadem 15 let a nesla se velmi sebevědomě. Pejsek ji následoval beze slov a bez vodítka. Zjevně slušně vychovaný pes, což bylo vidět už na první pohled. Taky bych chtěl mít takovou kočičku...  třeba i s pejskem.