Dílo #16637
Autor:Montrealer
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie/Výkřik do tmy
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.05.2005 04:39
Počet návštěv:1061
Počet názorů:9
Hodnocení:9

Rozhozená slova po polštáři

Mé myšlenky jsou
jako rozhozená slova po polštáři,
která za svitu svíčky zoufale hledám a sbírám,
abych si je mohl vložit do úst,
abych je mohl nahlas vykřičet
do očí a uší celému světu:

Evo !!!

Byla jsi tu, ale to je dávno.
Už celých pětadvacet let !
Přesto tě občas jakoby vídám vedle sebe,
ležící a milující,
tělem i duchem u mě přítomnou,
a tak živou.
Dnes však nejsi o nic hmatatelnější,
než rozhozená slova po polštáři,
která za svitu svíčky zoufale hledám a sbírám pro tebe,
ale proboha, proč tak dlouho ?
proč tak často ?
proč vůbec ?
Já to vím, ale ty určitě ne.
Nic nevíš o mých bezesných nocích.
Je to tak lepší.
Možná...


Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 23.05.2005 18:30.

Názory čtenářů
23.05.2005 08:39
Janina Magali

Mráz mi prošel po zádech...
Krásný výkřik.
Zkus to křiknout na ní.
Možná to bude lepší.
Možná pochopí...
23.05.2005 09:07
Albireo
Víc výkřik do tmy než poezie, ale fakt dobré! *
23.05.2005 09:25
Seregil
Dobré....*t
23.05.2005 10:12
Faun
No, ty "hmoty" a "hmotnosti" mě praštily. Mně se to prostě nelíbí. Promiň.
23.05.2005 15:08
isabell
taky si tak občas křičím svý písmenka na polštáři a stejně nikdy neuslyší. Byl by zlý:(

23.05.2005 20:21
marťánek paní Koutné
bolest se dá nahmatat *
14.01.2006 17:37
Hana
proč tak někdo nekřikne po mně?!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)