Dílo #16637 |
Autor: | Montrealer |
Datum publikace: | 23.05.2005 04:39 |
Počet návštěv: | 1061 |
Počet názorů: | 9 |
Hodnocení: | 9 |
Rozhozená slova po polštáři |
Mé myšlenky jsou jako rozhozená slova po polštáři, která za svitu svíčky zoufale hledám a sbírám, abych si je mohl vložit do úst, abych je mohl nahlas vykřičet do očí a uší celému světu: Evo !!! Byla jsi tu, ale to je dávno. Už celých pětadvacet let ! Přesto tě občas jakoby vídám vedle sebe, ležící a milující, tělem i duchem u mě přítomnou, a tak živou. Dnes však nejsi o nic hmatatelnější, než rozhozená slova po polštáři, která za svitu svíčky zoufale hledám a sbírám pro tebe, ale proboha, proč tak dlouho ? proč tak často ? proč vůbec ? Já to vím, ale ty určitě ne. Nic nevíš o mých bezesných nocích. Je to tak lepší. Možná...
|
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 23.05.2005 18:30.
Názory čtenářů |
23.05.2005 08:39
Janina Magali
|
Mráz mi prošel po zádech...
Krásný výkřik.
Zkus to křiknout na ní.
Možná to bude lepší.
Možná pochopí... |
23.05.2005 09:07
Albireo
|
Víc výkřik do tmy než poezie, ale fakt dobré! * |
23.05.2005 09:25
Seregil
|
Dobré....*t |
23.05.2005 10:12
Faun
|
No, ty "hmoty" a "hmotnosti" mě praštily. Mně se to prostě nelíbí. Promiň. |
23.05.2005 15:08
isabell
|
taky si tak občas křičím svý písmenka na polštáři a stejně nikdy neuslyší. Byl by zlý:(
|
23.05.2005 20:21
marťánek paní Koutné
|
bolest se dá nahmatat * |
14.01.2006 17:37
Hana
|
proč tak někdo nekřikne po mně?! |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|