Řekl mi táta, jako každej večer: „Běž vyvenčit psa a tohle s sebou seber.“
Jó, já rozumím. Hodit to do kontajnéru, a pak toho živýho tvora povláčet chvilku ulicema, až se trochu unaví, nebo spíš, až se unavím já.
Nevím ani, co je to za rasu. Od hlavy ani od ocasu. Táta ho odněkud přivlík' a řek': "tady ho máš !"
Kradmo se plížím, aby nás nikdo neviděl. Ne snad, že by z něho šel strach, ne snad, že by za sebou vířil prach. Jó, vyvenčit něco takovýho, to není vůbec lehký.
no, svym zpusobem znam :)
nas pes umi mluvit a chodi po dvou..
mame ho od jeho 10 dni...asi se to na nem projevilo :)
Kdyz jsem s nim chodila driv ven, kolemjdouci vzdycky pozdravili Melouna (tak on se jmenuje)...pak dlouho nic a pak poprali dobrej den i mne :)
* ale ze ho mas rad, vid? ;)
Já rád venčím naše dva foxlíky. Nutím je srát po chodnících, je to zajímavé, hovno je z dálky pěkně vidět a stejně do každého někdo šlápne. Do každého. A pak si otíraj botu o chodník.
Je to prdel.