Máme doma důchodce: příručka pro mladé chovatele

Naši prarodiče jsou téměř dennodenně krmeni vychytávkami ze světa mladých lidí, ti aktivnější se do něj sami zapojují. Vědí tedy dobře, jak na své praratolesti vyzrát. Co však víme my, moderní teenageři, o našich dědečcích a babičkách?

Důchodce, neboli rentierus všudebylus, je známý, běžně se vyskytující živočich z kmene užvaněných, třídy vytrvalých, avšak některé systémy toto rozdělení neuznávají a řadí důchodce do kmene drbonosných. Mezi základní znaky penzistů patří užívání léků, dlouhodobé luštění křížovek a tzv. budíček.

Medikamenty bývají konzumovány periodicky a sice ráno, kdy mají zajistit aktivní a bezbolestný průběh dne, a večer, kdy přinášejí příjemný a poklidný spánek. Rentiery potkáváme převážně nabručené, pomlouvačné, škodolibé a unavené, z čehož vyplývá, že jednotlivé léčivé složky se svými účinky vyrušují, jsou proto platné asi jako stěrače na ponorce.

Naproti tomu křížovky jsou vynálezem velice přínosným. Působí totiž blahodárně na nervy důchodců a zlepšující celkový psychický stav nejen jim, ale i jejich okolí. Pro dosažení optimálního výsledku podávejte tři až čtyři luštěnky denně. Avšak pozor! Postupujte systematicky od nejlehčí úrovně, neboť neúspěch v řešení tajenky mívá mnohdy dalekosáhlejší následky než prošvihnutý díl Ordinace v růžové zahradě.

Třetí a poslední součástí základní výbavy penzistů je budíček, uložený kdesi v hlubinách koncového mozku. Tento malinkatý orgán vytvářen jest v důchodovém věku za účelem nepřetržitého slídění, komandování a ukládání informací absolutně nepodstatných. Jeho objem se s přibývajícím věkem zvětšuje přímo úměrně počtu nasbíraných tlachů, a zabírá místo hypothalamu, který tak pracuje jen na zkrácený úvazek. Z toho vyplývá, že všechny nemoce a poruchy organismu ve stáří vznikají právě kvůli tomuto malému orgánu. Navenek se jev projevuje zhoršením zraku, úbytkem spánku a snížením schopnosti zapamatovat si nově nabyté vědomosti. Obecně platí, že důchodci si mnohem lépe vybavují příběhy a události před vývinem budíčku. Avšak pozor! Tuto informaci berte pouze jako orientační, zaznamenány byly též výjimky. Díky budíčku je důchodce schopen přesně odhadnout ten nejnevhodnější čas, kdy Vám zavolat nebo kdy přijít na návštěvu, a zároveň je schopen přenášet část svých negativních emocí na Vás, neposkrvněného jedince. Pro lepší představu zde uvádím názorný příklad, jak podle dosavadních výzkumů budíček funguje.

Cestuji vám takhle poklidně vlakem, když v tom si ke mně do kupé přisedne postarší dáma. Odkládá kabát, který neokusil svěží vzduch od té doby, co byl Chruščov zvolen prvním tajemníkem Komunistické strany Ukrajiny (leda by zažil jiný historický vývoj nežli moji prarodiče, o čemž silně pochybuji). Nicméně jej pověsí, posadí se naproti mně, důležitě se rozhlédne, a jako by mě zaregistrovala teprva nyní, zašvitoří: "Máte tu volno?" a zazubí se tak prudce, že zde musím vyseknout hlubokou poklonu výrobcům Blend-a-dentu. Možnost záporné odpovědi nebere zjevně vůbec v potaz, neboť se velice rychle ponořuje do vyčerpávajícího monologu a neustále mě vybízí, abych jej okořenila zkušenostmi z vlastní zahrádky. Předstírat, že ji neslyším, zavrhuji, a proto občas pronáším znuděné "Opravdu?" nebo "Myslím, že se mýlíte." a dobré vychování mi dovoluje obě fráze spojit v ucelené "Opravdu myslím, že se mýlíte.". O tři hodiny později vystupuji z vlaku roztřesena, plna obavy o své chatrné zdraví a pro jistotu si v trafice na nádraží kupuji nové vydání "Rytmu života", abych zjistila detaily o kauze Vondráčková-Michal.
Neopomínejme však jisté kladné stránky, kterými se tito lidičky v postproduktivním věku vyznačují. Tak například umějí péct vynikající koláče, neustále disponují drobnými na zmrzlinu či na jinou nezbytnou laskominu a jsou ochotni se za Vás přimluvit u rodičů, provedete-li nějakou tu lumpárnu. Stařenku v tramvaji proto sednout pustím, nevím totiž, jak se sama jednou se svým budíčkem vyrovnám. Přeji Vám mnoho úspěchů při chovu a péči o tohoto tvora.