koupil jsem si poezii zjistil že už jí vlastně doma mám a na podruhý to nebylo nic extra plný androše samizdatu šílenství pití močení z postele moderní antologie verše skrz popsaný ulice mini ulice mini bary prej něco jako život přitom si uvědomuju že mi už dlouho nikdo neřek to co bych chtěl slyšet atd..... po večerech zase trapný diletanství v surovejch očích prodavačky na rohu zastávka jako stanice nikam abych nebyl votravnej s peklem že člověk nemá co psát do půl jedný ráno netrápí se psaní stejně nikam nevede /první knihou si vydělám na barák druhou na rekonstrukci/ smál jsem se potichu do plechovky ale vzadu v páteři věděl já chci to samý kurva možná pozítří mě to zase přejde neni nic kratšího než stavy unylý deprese je to v módě dneska nevěřit v boha a podobný týpky tak mě docela i baví promlouvat po dohodě ve stejnym dialogu se stejnym prostředím se stejnou metaforou se stejnou kritikou kdy se vlastně nic neděje a ta holka v džínách to vystřídala na záchodcích celkem třikrát