Kutnohorská krčma „Ke kostelu“ kvasí kongresem kasty krutých kriminálníků. Kasařský kádr Koniklec, kapitální kvítko, krmí kachlová kamna kresbami krotkých komsomolců Kominterny, kráčejících ke krásným kolchozním kombajnům. Kamínka krmená krabicí karikatur komunistických kreténů kupodivu komicky kouří. Kluzký kápo Koniklec krká, kdežto krevnatý krátkozraký kapitulní kaplan Klekátko, kapitálním kvapem kráčí kálet ke kadibudce Králíkovy knajpy, kázaje kajícníkům: „Kušte, kokoti !“

„Kanálie ! Kde kouzlíš kafe ?“ křičí Koniklec ke kiosku. „Ke kafi koňak !“ komicky kvílí krvelačný křikloun.

„Kňourale ! Koukej křupat křupky, Křováku !“ kárá Koniklece kantýnský Králík. Káraný kverulant krade krupicovou kaši. Kaplan Klekátko kape kozlík (=valerián). Králík, klofající kokain, klohní kapitálního krocana. Klenoty kuchyně - krocaní kotlety, krocaní kolínko, kůžička...

Kávovar konečně kvíkl. Kročeje klapou. Králíkova korpulentní klimakterická konkubína Kadrnožková, kdysi kapitální kůstka, kráčí ke Koniklecovi. Kasíruje kýžené kafe ke koňaku:

„Kokote, kroť kušnu ! Kazíš kšeft, kleslej kašpare. Kámošové, Koniklece krmíme křovím. Kdopak krade kaviár keserem ? Kluzké klepy !“ kráká Kadrnožková. Krásná květomluva košaté klevetnice. Kadrnožková kluše kočičím krokem ke kuchyni, komíhajíc kýtami.

Králíkův kníratý ksicht královského kata kouzelně konkuruje kouřícím kamnům. Kdesi klíčí kapitální karambol. Kvasí kapitální katastrofa.

Kouřící kamna křachla. Kouř kontaminuje krčmu. Koncentrace kyslíku kvapem klesá. Králíkův krhavý krahujčí ksicht kouřem komicky krabatí. Konsternovaný kaplan Klekátko kvapně kondoluje.

„Kýbl, kýbl !“ křičí křivohubec Králík. Kuckající Kadrnožková klopýtá křížem krážem kouřem. Kurátor Křivohlavý kropí kamna konví karlovarské kyselky.

„Klid, kurňa !“ kleje kostnatící křivák Kolja, kdysi konfident kremelského KGB. „Kruci, kredenc ke kamnům !“ káže kadet kreténů Koljuška.

„Kejhák kaput, kremelskej kostlivče !“ křičí kapsář Káčátko. Konečně kamenuje kolísajícího Kolju. Kolja kontruje kapitálním klackem.

„Ke krytům, ke krytům ! Krovy klesají !“ kvičí Králík, kdysi kapitán Ku-Klux-Klanu. Krize kulminuje kupou kouře. Krocení kamen končí katastrofou. Klející kriminálníci kolegiálně klušou klouzačkou kuloáru krčmy ke kancelářím kooperačního konsorcia. Kluše kantýnský Králík, kurátor Křivohlavý, kaplan Klekátko, kapsář Káčátko, kunhuta Kadrnožková, konfident Kolja. Krásný kolektiv !

Krabatá krypta Králíkovy krčmy konečně krachla.

Konec kouřové komedie.