Mihotavá světélka za poloplesnivými okny v modré noci
Večer před starobincem
Liliemi zásobíš mi téměř tiché stlaní
uroníš pak slzy, zdá se, moje bílá paní.
V kostkách bučí tvoje šaty s vypoulenou vanou
táhle zní mé bajonety, s výzvou komus planou
nevyzněle, potemněle, jak když vesnicemi
svět koulí svou tichou vazbu s franskými skřelemi.
Jak vhozená na lopatu
bulí moje ryba
zkarbanil jsem o ni patu
její jméno- Líba.
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'lesniroh', 02.05.2009 00:01.
Vůbec tomu nerozumim (tak zásadní věc!), ale zvláštní - ani trochu mě to nesere. Asi proto, že se to netváří, že bych měl. Dokonce se mi to tak nějak líbí. Zvláštní ráno dneska...