Dýchej.
Nádech. Výdech.
Víš, jak se to dělá?
Ne, jen si matně vzpomínáš. Teď Ti na prsa tlačí balvan a
přes jeho tíhu se nemůžeš ani pohnout. A každou chvíli je těžší a těžší.
Nádech. Výdech. Všichni Ti říkají, že to bude lepší a že se za chvíli rozpadne.
Ale on je tam pořád. Jen si začínáš na tu bolest už zvykat. Nádech. Výdech. Nikdo by na Tobě nepoznal, že Ti je stejně jako ve chvíli,
kdy Tě stlačil na zem. Ne-li hůře. Tehdy jsi totiž ještě doufala. Ale to už
neumíš.
Nádech. Výdech. Nedrtí jen Tebe, ale i tvé naděje a sny. Marně se snažíš
dýchat. Nádech. Výdech. Už jsou poslední...