Romantický úlet, inspirovaný takovým poetickým zamyšlením v próze, co jsem četl. Dotyčná autorka se umí dívat a popisovat nevšedním způsobem i věci zdánlivě obyčejné...
Přicházíš domů po setmění...
Přicházíš domů po setmění, hlavu půvabně zvednutou, hvězd nad hlavou si člověk cení, nohy víc stojí, než-li jdou.
A nebe zdá se ti být blízko, snad stačí ruku natáhnout a jednu z hvězd, co jsou tak nízko, tu nejhezčí, si utrhnout.
Večery krásné duši hladí i když se nebe zatáhne, ač tma je, málo ti to vadí, srdce tvé hvězdou prohlédne...
Epilog
I v této nelehké době je třeba se občas zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a vnímat krásu okamžiku...