Dílo #20108
Autor:UFOdotNET
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.10.2005 23:36
Počet návštěv:303
Počet názorů:5
Hodnocení:1

Domov

Pohled na hvězdy vzdálené pocity vzbuzuje
přec ty moje jsou jiné také toužebné
však ne po cestách k tajům fantazie
chci se jen dívat a vzpomenout
na ten kout světa co kdys byl muj kout
déle jím však není již
netíži mě víc jak akolytu kříž
tam v dáli bliká to hnízdo kukaččí
místo kde octl jsem se a domov ho zval
někdo chtěl abych za svou zem měl jinou
a tu mou pravou zem bych nepoznal.

Tento sen chtěl bych též zažít,
zjistit že vše jinak je
v paprsků jiné hvězdy oči přimhouřit
a sledovat jak zapadá nad domovem kam patřím - za nebezké okraje -
kde tak prázdný již se necítím
dost už těch žalozpěvů co jsem si nazpíval
vím sám že můj domov je zde
sem patřím a zde to místo jest
kde svou hůl bych do nebezkého prachu do záře hvězd
pozvedl a kynul jim ať všichni ví
že já patřím sem a smím co má zem mi dovolí
na kopci bych stál a v dáli do západu mé hvězdy - slunce - bych se zadíval.

To jen ti ostatní..., mé místo je sic zde
však někde kde zatím nebyl jsem
své místo na zemi, stále hledám
cesta zlá je až do konce
protože věci krásné co dělám, na cestě opouštím a v dáli zanechám,
ale špatné věci co trápí mě,
na cestu sbalím a tíhou mou se stávají.
každým krokem, dál a dál... tíží mě.

Jsou ale andělé co stíhám jejich stopy
ale po jejich boku nemohu stát
mé volání neslyší a slyšet nechtějí
raději se do náruče pekel vrhají
pravou víru nezná nikdo, paní své si neváží, své země co ho vesmírem provází,
ni andělé ni démoni zčernalí o tom neví a neznají
ni neslyší mé volání
přec moc toužím ale ani nedoufám
srdce mi buší chtěl bych být...
ne jsem tu sám
anděl odlétá v dál odchází se satyrem ruku v ruce po boku
a já neschpen žádnému protiútoku
odcházím bez zbraně opačným směrem
docela sám.

Má paní všemocná, jak dlouho jen
cesta má potrvá - ostny a trny společnosti protknutá -
vím že to nebude jediný den
také ne měsíc a rok
ale úkoly tvé plniti kdyz krvácí můj bok
nejde to, rány od trní jsou příliš hluboké
nic na mé ceste co by je zhojilo
ani tvé listí hojivé široké
chraň mě má paní dobře mě chraň
nebo mi do ruky dej jedinou zbraň
ať ostny z cesty své odstraním
a na konci cesty uvidím tvou podobu
nádhernou laň.
Pokud je to jinak tak mě netrap
a rovnou mi postav do cesty ohnivou saň.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'UFOdotNET', 07.01.2006 09:40.

Názory čtenářů
02.10.2005 07:45
Raimund Jezu
Námět se mi líbí.Básnička je moc výpravná a při její délce kolísá úroveň formy i obsahu.
02.10.2005 14:42
Antifedhaw

Jsou ale andělé co stíhám jejich stopy...

to mě zaujalo

03.10.2005 13:10
marťánek paní Koutné
jako by to bylo psáno v horečce. Cítám v tom obrovskou vroucnost, ale jisté překotnosti jde na vrub místy kolísavá kvalita ad. Raimund Jezu. Nicméně, já si jí tipnu*
03.10.2005 23:01
Vladimír Ochrana
Nedočetl jsem, patrně tohle není má krevní skupina.

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)