Dneska je ale zase den, zas ta nálada kdy není co dělat, ale ještě to člověk nevidí tak kriticky... na nějakou práci. Když už se rozhodnu výjmecně zase jednou vyvenčit psa a podívat se ven, nestačím se divit. Se zamyšlením vychazím ven, moje smysly po cestě dolů ze schodů možná trošku probudí nepříjemná sousedka a dívka od vedle, která mě pozdravi, ale na náladě mi to nepřidá.... to, že venku zase všechno kvete a všechno zpívá, mě také nebaví. Jsem sice rád, když už je konečně jaro, ale beru to jako normální projev přírodního okolí a dnes mě to prostě neuchvátí, leda by to byla romantická procházka s pritelkyní a se spoustou zastávek.

Park je zase narvaný lidmi. Vypadá to jako v zoo. Lidé se spolu nebaví, občas vidíte nějaké skupinky jakoby v klecích a ohradách. Hned u pískoviste je několik veselých rodinek jihoamerických hlodavců s lopatičkami a bábovičkami, a támhle u té zničené budovy.... zase tam sedí nepříjemně vyhlížející skupinka hladových hyen v podobě "anarchistů" s jointem v kolečku. Jenom co minu soba s notebookem na lavičce, už myslím na to, kdo jsou vlastně návštěvníci... Že by z toho měli dobrou zábavu ptáci a psi pobíhající kolem?.. Asi ne, možná to spíš všechno představuje obrovskou jungli, lidé se prostě rozdělili na hodně živočišných druhů, to by tak chybělo, aby se navzájem začali lovit... no musím se vyhnout tomu joggujicimu pštrosovi od nás ze školy, asi mě nevidí. Přece to nemůžou být jen zájmy co je od sebe odděluje... hmm mojí nudu zase rozhodila další fantasmagorická myšlenka. Ale co, tak se jí budu chvilku věnovat. Že by to bylo podle toho co každému stačí ke štěstí? No asi ne úplně, ale je to taky docela zajímavá věc, někomu možná to posezení venku s jeho smečkou a důležitá integrace ve smečce. Pro někoho možná si jenom někam zalízt a věnovat se něčemu co ho baví, sportu nebo něčemu jinému. Někdo se na to všechno vykašle a raději tráví čas s někým konkrétním, jenže takových lidí tolik není. Rozhodně nechci slyšet názor od hyen, takže táhnu psa pryč od jejich vlčáků a dobrmanů. Achjo jak já lituju, že nemám bernardýna, možna bychom potom mohli diskutovat o tom čí pes má nechat napokoji toho druhého. Proč se necití jako lidé, ale jako součást uzavřenější společnosti? Když se jich zeptáte kolik je hodin řeknou vám to, ale každý si všimne toho pohrdání u většiny z nich.

No radši už půjdu zpátky. A koho to zase nepotkám, kamarád ze základní školy, vypadá jako papoušek s tím co má na sobě, pamatuji si, že i když jsme měli všichni podobné zájmy, byl to asi můj nejlepší kamarád, protože jsme si spolu dokazali povídat o všem, i o věcech, které s tím zájmem nesouvisely. Ale pak jednou.. našel si jinou zábavu, to by nebylo nic špatného, kdyby mi nezačal říkat co všechno dělám špatne z jeho nového pohledu na lidi. A to byl asi konec, už jsme se nesnášeli, nedokázal pochopit, že mě to nezajímá. Nedokázal se soustředit na nic jiného než jak si vytvořit image podobný někomu jinému za každou cenu a to byla taky jediná věc o které pořád s lidmi mluvil. Nedokázal by to opustit. A teď z jeho duhového disko oblečení omdléva i můj pes. Pozdrav, a jde dál. Hlavně, že je šťastný s tím co má, nějak mě ani nemrzí, že mi toho víc nepoví.

Opouštím indonéskou jungli docela unavený za doprovodu vřískotu malých paviánků šermujících větvemi a střílejících po sobě plastovými pistolemi. Ještě že jsem se nezabýval podobným tématem moc dlouho. To byl den. A to jsem ráno vůbec netušil, že se sám půjdu podívat do zoo....