LiTerra

Autoři Stránka autora Názory autora Díla hodnocená autorem

Dílo #60669
Autor:	xicht
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Fejeton
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	11.12.2009 20:47
Počet návštěv:	1708
Počet názorů:	7
Hodnocení:	8 1 2

Štěně

Málokterý tvor je již od narození člověku tolik užitečný, jako štěně. Když se naší fence v létě narodilo takových pokladů jedenáct, náš život nabral zcela nové tempo. A přestože se většina pejsků již v osmi týdnech přestěhovala k novým majitelům, dva zbývající psí rošťáci nás udržují bdělé a připravené dnem i nocí.

Sledování štěňat vám nahradí televizi. Hrají si, ničí, trénují, jsou vychovávána staršími členy smečky. To vše skýtá nejen zábavu, ale i materiál k zamyšlení.

Vývoj malých pejsků probíhá zjevně jinou rychlostí po psychické a jinou po fyzické stránce. Psychika jako by byla o krok napřed. Je to asi hnací motor fyzického rozvoje, ale také zdroj nepředstavitelně veselých událostí. Tedy, veselých pro pozorovatele.

Největším nepřítelem štěněte jsou prakticky po celou dobu dospívání jeho vlastní nohy. Mysl je jasná a bystrá, mozek vysílá signály končetinám bez sebemenšího zaváhání. Jen nervové spoje jsou ale asi zatím příliš dlouhé a nevýkonné, se spoustou záhybů a slepých uliček. Vzruchy tak dosahují cílových zakončení se zpožděním závislým na vzdálenosti od mozku, někdy však zřejmě nedorazí vůbec, nebo si spletou cestu a skončí někde jinde.

Na zahradě tak můžete potkat štěně, které běží a diví se tomu.

Trpělivý pozorovatel může zahlédnout malou a nezkušenou šelmu, jejíž zadní nohy pokračují ve výpadu směrem ke kočce, která se ale mezitím změnila v syčící klubko chlupů, drápů a zubů a před kterou se zbytek pejska snaží co nejrychleji pakovat do bezpečí.

Poměrně časté jsou také různe kolize, když pronásledovaný cíl (skutečný nebo virtuální) nečekaně změní směr a překvapenému mláděti se do cesty nekompromisně postaví nějaký velký předmět (třeba dům, který tam před chvílí určitě ještě nebyl), nebo jiný účastník dění na dvoře.

Jsou-li štěnata dvě, získává jejich řádění další rozměr. Nikdy bych tomu nevěřil, ale psi skutečně trénují lov ve smečce. Nejčastějším tréninkovým cílem jsou kočky (protože jsou na venkově nejdostupnější), kterým v určitém bodě štěněcího vývoje dojde, že prskání, ježení se a sekání drápkem už jim místo klidu a míru zajistí jen daleko rafinovanější způsob ponížení od těch nedorostlých obludek, co se jim vedraly do teritoria.

Někdy má člověk pocit, že kočky hrají tu hru se psy dobrovolně, ale ty konce tomu moc nenasvědčují. Kočko-psí hry na sebe berou mnoho podob, od taktického vysedávání na vyvýšených místech a okatě nezaujatého polehávání na strategických pozicích, až po krátké sprinty s překážkami a sem tam nějakou tou kličkou.

Podle přístupu ke kočce také zjistíte základní inteligenci malých mazlíčků. Hloupější se ji pokusí kousnout, dostanou facku a je po hře. Chytřejší na svou oběť šlápnou. Naši šlapou na všechno, ale není jisté, jestli na to přišli sami, nebo je to naučila teta Sany.

Ta se vůbec těší hluboké úctě a je zdrojem inspirace pro rostoucí nezbedy. A bere svou roli velmi vážně. Jako hlava smečky připravuje drobotinu na dobu, kdy se stanou jejími dospělými členy se všemi právy a povinnostmi. Někdy ovšem neodolá a nadšeně se přidá k štěněcím radovánkám.

Štěňata se radují. Ostatní se snaží zmizet. Sany je totiž fenka vlkodava a váží k šedesáti kilům.

Jistě znáte dřevěné dveře hospodářských budov s vyříznutými rohy pro volný průchod mňoukajících myšilovů. A už jste viděli pokus dvou koček proběhnout tímto malým otvorem současně? A šesti? Ony bývají dobré v úpravě skutečnosti podle svých představ a potřeb, ale tahle práce s prostorem jim ještě moc nejde. Výsledkem bývá naražená hlava a dopad psí tlapy na hřbet. Kdyby si kočky dělaly mentální poznámky, bylo by to jistě velmi zajímavé čtení.

Samostatnou kapitolu tvoří naše pokusy o výchovu a výcvik našich miláčků. Začali jsme poměrně brzy, takže už si umějí sednout a lehnout.

Ovšem ne vždy na ten správný povel. Stačí vzít do ruky piškot nebo odměnku a psi sedí a leží zároveň. Zdá se to neproveditelné, ale oni to dokážou. To mají po matce, ta zvládá přechod mezi stojem a lehem bez mezifází. Dělá to většinou na povel "štěkej!" Uznávám, že zde máme ještě rezervy.

Ale i přes všechny trable a neúspěchy je nám s našimi čtyřnohými dětmi dobře. Máme je rádi a oni nám oplácejí stejnou mincí. Je krásné, jak se radují z každého našeho příchodu. Klidně každých třicet vteřin. Neúnavně šlapou na čerstvě umyté boty a vyprané kalhoty a učí nás svým hodnotám a svému pohledu na svět. Pes i člověk může být špinavý zvenku, ale měl by zůstat čistý uvnitř. A tím nemyslím, že by měl mít vymeteno.