Prolog

"K čemu by nám byla...? Já to mám náhodou docela ráda, když občas nejde proud..."

Konečně spolu

a zdálo se mu... o jiné

(co plný je jich svět)

— Malé i velké, modrozraké, běloruké

— Silné i tenké, kávolící, velkoreté

Na dosah ruky ty dívky měl

Lesk jejich tváří, očí, duší... Těl!

v tom světě jménem Internet

— S brýlemi i bez, přírodní či barvovlásky

— Podzákonné?! Přes! Zdejší nebo krátkonosky

Dívek v tom světě měl co oko ráčí

Pohledem svlékal je do větší krásy

(a leckdy ani nemusel)

— Nesmělé i prošlosvěté, předjarní i plnokvěté

— Prostovlasé, prostoduché? Stošaté a... prostošaté!

Však s rukou v Jejím klíně spal

ač na jiných chtíč léčil hříchem

A jak ve snu klikal, roloval

ukazovák s prostředníkem

jemně třely kůži její!

(tam, kde snad kůží ani není)

— Unylé i živé, drobnoňadré, velkodeché

— Upřímné i lstivé, drsnosrsté, holobřiché

A ona ze sna vzdychala

když on se do sna nořil

k nebi bez hvězd (a kostela)

a svět se... nerozbořil

pakliže dosud nezapnuli proud...