Děsivé ráno vyvstalo z mlh
které se plazily po polích
v každém se člověk za léta zvrh
zvrácený ve svých skrupulích

Na nic dalšího nečekám
než na děsivost příštích rán
smutku jen na oko hořce lkám
ono vlastně je můj jediný pán

Jen se zrýmuj nesourodý světe
rýmuj se rýmuj jak na lukách květy
přítomnost sama uhněte
nové rýmované světy

Jedna k druhé věci se sklání
skrze spolupráci protějšků
budoucnost je vlastní klání
pochodujících včerejšků

Peklo je peklo a nebe je nebe
skutečnost naše pravdy je znak
v létě to pálí v zimě to zebe
navěky věků bude to tak

Však my se nesmířili
nikdy nebudem mít v sobě mír
válkou si srdce mocně zatížili
jednou v pokraji jindy v plnosti sil

Levá je pravá a naopak též
obracej formuj nastoluj řád
přesto vždy svárlivá pravda a lež
jsou jenom společný jedovatý had

Ten kdo vstoupí na nebesa
a nalezne věčný klid
nad tím mi srdce nezaplesá
ten si může klidně hnít

Rozum a cit vedou válku
ve střetnutích vesmíru
urazil jsem velkou dálku
jdouce s džbánem pro víru

Válečný ryk koně zbraně
splétají tu věnec
smrtí která přijde na ně
vzroste nový pupenec