Konečné jsou záležitosti téhle chvíle
bitva věcí vedena směrem startu a cíle
a jediné nepřátelství
toť neustálý boj tajemství
toť bitva, kdy padá srdce bojovníka
lámou se věci, o kterých se říká
že jsou konečné.

Není to klid
ten svět nebude nikdy mít
každá věc je nepřátelská v postoji
a krví, krví lidskou – se napojí
neb – zjevné jsou všechny rozbroje.

Každé okno je nepřítelem
každý pomník nad mrtvým tělem
čiší chladem, vůlí zabít
zavraždit klid.

I stůl i židle i láska přejícná
se ve zdi skutečnosti jen s bojem zná
mám chuti jít středem cesty
radosti vyloupat oči – pro nevěsty
nachytat v potoce zlaté ryby
naříkat po roce – kdyby kdyby
roztočit hudební sférickou melodii slov
vycházet za jiter na bohatý lov
udivit spojitostí tichou Valérii
poslat do pekel každou havárii
toť upřímnost klimbající nad slovem věcí
do jejichž srdcí
vloudilo se nepřátelství věčné
ostré a kruté a chvílemi sečné
vyjdu před stáj koní noci
čarujíc s měsícem magickou mocí
já, zřídkakdy spravedliv v úsudku chvíle
málokdy vidoucí budoucí krále
kteří panují – nepřátelství věcí.
Bitva věcí pokračuje
složité úchylky tajemnem vyplňuje
je to všechno veliké nesmírné dobrodružství
panovat nad chvílí, její soudržností
být spoután neklidem a v kapli na neděli postavené
rozvracet srdce na oltáři – pro boha vystavené
jedno srdce, to třetí zleva
nesplývá s úbytkem a na věci se hněvá
toť srdce Valérie
a jsem pln horkého citu, když vidím
jak nepřátelství věcí jí krev z žil pije
a já – králevic současné pohádky
postavím směle se s peklem do hádky
já na prsou zmiji cítím sedět
neboť zjevné jsou všechny rozbroje!

Valérie bloudí pod měsícem
s tvarem turecké sekyry
člověk na dvě půle je rozpolcen
a dělí sebe na světla a stíny.

Jsem v sobě mírem,
a jsem v sobě bojem,
a jsem i kraj světa
a hledám Valérii již léta,
a cítím neustálý střet
šaška si panovník se šaškem splet
a to všechno  - je ve mně!

V kapli se ještě svítí
to srdce třetí zleva se do věčných chytí sítí
neboť věčné jsou všechny rozbroje!

Bitva plaje neustálým středem
na pokrajích bojiště se potahuje ledem
avšak my horoucí jsme a bojechtiví
my tanec středu přijmuli – my chtiví
já a Valérie
jdem do boje
s nepřátelskou věcí.

Tahle nálada
to je balada
to je smečka symbolů
vyjících a útočících pospolu
to je pocta Valérii
pro níž v tuto hodinu všechny věže světa bijí
to je sláva nebes a země
to je boj, který je ve mně
to je smrt, kosící vojska neúprosně
to je břímě srdce, někdy neúnosné
to je zástup nosičů jsoucna
to je loď lásky a odvaha vroucná
to je zorný úhel věčnosti
to je drsný chlad meče konečnosti
to je třpyt světel a temno stínu
to je křik supů a poutavost klínů
to je mrtvice večera
to je dívka, která plakala
to je zloděj krásy
to je soustava věcí bojovná na věčné časy
to je prut na naše záda
to je křik a dupot stáda
to je příslušnost a pokolení lidí
to je ďábel co za anděla se stydí
to je kůň co cválá černou nocí
to je čaroděj co uchvátil svou mocí
to je řehole co kroutí tělem
to je smyslnost nad dívčím čelem
to je pohyb boje s věcmi
to je slepý co vidět nesmí
to je člověk měnící se dále
to je Valérie hledající krále
to je třetí srdce zleva vzpírající
to je třetí srdce zleva vzdorující
to je spěch kralevice
to je boj a boj a stále více
to je láska odmítnutá
to je láska proto nejvíc krutá
to je sled věcí jak za sebou jdou
to je dívka, boj věcí v ní
to je Valérie a vřava bitvy zní
to je abstraktní vidina Štěstí
v nekonečném boji
neboť věčné jsou všechny rozbroje!