plavali po vodě s tou svojí nahou vznešeností
bez očí a se spánkem v křídlech
spermatem potřísněné jako plakáty na dnešní představení
"trochy lidskosti" labutí/fotil je protože jediné co mu
zbývalo byla ta komiksová pojednání o životě a
kousek nakresleného nože, kterým se podřezal

darcymu

běhal po bytě jako šílenej oblečenej jenom v trenkách, všude se ozývalo to
kurevský psí štěkání, na dveře tloukli nevrlí sousedé, kteří už přestali
trpět ty jeho psí výlevy uprostřed noci Tenhle zkurvenej panelák nasranej až
po okraj všema možnejma zmrdama lidství
zahuhlal si sám pro sebe a přeběhl do další části bytu haf haf haf haf kurva kdo to má pořád
poslouchat zasraný čoklové po stehně mu stékala krev konečně našel to co potřeboval
na stole v pokoji ležel nůž dlouhý kuchyňský haf haf haf nenáviděl psy běhal po nocích
po sídlišti a kradl je starejm párum nebo jen tak odchytil zatoulaný kusy nosil si je domů
cheche jednoho zabil kurva ten řval nasral na něj med asi dva litry a z lesa si donesl mravence
knučel ještě tři dny ale byla to neskutečná zábava pozorovat ho jak se škube zasranej čokl
tlukot na dveře se stupňoval došel k jediné zavřené místnosti bytu odkud se štěkot ozýval
ještě stačil pustit rádio a z něho začali své poetické tóny vybrnkávat ministry dead guy
otevřel dveře - štěkot ustal na zemi ležela vyhublá, zakrvácená, krásná
jeho sestra,
konečně přestala štěkat - tak pojď ty čubko, odvětil s neskrývaným vzrušením

movsarovi

Šel jsem přes pole, už bylo září a fakt moc hezky nevím jak to přiblížit
prostě melancholicky hezky, je cítit podzim, ale ještě není zima a bylo to navečer
přes to pole fakt nádhera
a ani nevím, kde najednou opravdu bylo to takový divný prostě uprostřed
toho pole takova malinkatá budova vlastně vypadalo to jako jako...eee fakt nevim
dojdu k tomu celá zašlá zrezivělá, otevřu dveře a ona je to koupelna, kterou si umíte opravdu
představit jen z toho nejhnusnějšího hororu fakt bizarnost vana jak na prasata
hnusný zrcadlo ještě hnusnější umyvadlo no fuj ještě teď je mi z toho divno
vejdu dovnitř a najednou mám pocit jako, když za mnou někdo stojí. Otočim se
a brutálně se leknu, na zemi se tam klepe malá holka, brečí ale tak zvláštně potichu
bez slz, je celá zmlácená
jdu kousek k ní ještě víc se rozklepe
neboj se řikám ale ona ne klepe se jako sulc chci ji nějak pomoct ale nevim jak kurva
je mi to fakt líto a začnu brečet a ona se jenom pořád klepe ježiši co mám dohajzlu dělat
zkusim jít blíž, ale zakřičí ne jak by si z vás většina představovala, bez křiku jenom naprázdno otevře
pusu a....kurva celej sebou trhnu něco za ní je, snažim se na to zaostřit, ale nejde mi to
do prdele přes slzy nevidim trochu se pohne...
kurva je to zetlelá podřezaná labuť

......ovi

tichosti vysklené/vkreslené do stromů
hrála je každý den slečna na piáno
v druhém patře, byl to koncert pro celé
sídliště, našli se i tací co řvali
"nehraj ty kráááávo!"
ale já to moc rád poslouchal
než se šla jednou proletět
do hlasů prozimu

(nechal jsem vytesat nápis do dlaní o bílé knize...)

hypertenze sraček vycházela
kdo jsem kdo jsem
čekal jsem na tvé promluvy
a pod tou kurevskou ranní mostní párty
nám bylo na chvíli dobře opravdu už
se neuvidíme
řekla si a zašla do bufetu plného
ranních padlých andělů

cufktishovi

ne nechci ti zahánět strachy do polibků
jsou to přeci jen hlouposti
a oba dva to tušíme

Dnešní počasí bylo jako stvořené pro nedělní oběd. Možná by byl lepší piknik, ale
je to vcelku jedno, že? Všichni pohromadě celá rodinka jak málodky se to stávalo
jak málokdy otec byl přemíru spokojen jak. Dokonce si vzal sváteční oblek. Maminka novou
hezkou sukni, která jenom svítila pěkně s puntíkama a kytičkama, jejich dvě dcery
načesané a ustrojené do bleděmodrých šatiček a synek dostal od otce svojí první kravatu. Seděli okolo stolu z rádia vyhrávala lahodná muzika
měli rádi tu pianovou mezihru the fall. Jen se nechat unášet tóny do světa za
nimi jak krásné. Otec se na všechny usmál což byl pokyn pro matku, aby začala rozlévat polévku
Zeleninový vývar s velkými kusy mrkve a nudlemi. Jen se oblizovali. První samozřejmě dostal otec
po něm následoval synek poté dcery a nakonec matka. Nalila si jen malonko s omluvou, že nemá hlad
usmála se a trochu nebylo jasné, zda-li je úsměv pravý. Snažila se, ale líčidlo
uplně nezakrylo veliké kruhy pod očima. Dali se do jídla, mlaskali srkali tak jak to
na podobných svátečních obědech bývá. Otec se usmíval děti se usmívali, matka
se usmívala bylo tak nádherně (pozdějí znásilnil v moldavském parku
svého prvního anděla, řvaly oba dva - jeden rozkoší
druhý si den na to upiloval z plotu ostny
a odřezal si s nimi křídla)
následoval druhý chod, ty šatičky byly natolik krásné jedna z dcer ucítila bratrovu
ruku na noze. Podívala se na něho a zářivým úsměvem se usmála jeho ruka se začala pohybovat směrem k rozkroku
pečené kuře děti se oblizovaly k tomu brambory a okurkový salát jaká pochoutka. Otec rozlil dětem limonádu
a sobě se ženou víno. Bez vstávání si přiťukli na zdraví bratrova ruka vklouzla
pod kalhotky, kde narazila na drobné ochlupení zásadně jedl jenom levou rukou a to vydličkou pomalu začal přejíždět
přes poštěváček
"nepřesolila jsem to kuře trochu?" optala se starostlivě maminka. Otec se naní opět usmál (je to hnusný přesolený ty kundo!)
"ale kdepak maminko" a pohladil ji po ruce. Prstem zajel do pochvy
Jedna z dcer nečekaně trhla rukou a rozlila svojí sklenici s limonádou. Otec se na ní přísně podíval.
"promiň tatínku já jsem se na chvíli zamyslela a..." natahovala do breku.
"to nevadí dceruško dojdi si pro hadřík do kuchyně a utři to." Dcera vstala a šla do kuchyně.
"odpoledne za mnou přijď do mé pracovny promluvíme si o tom," dcera se otočila a uviděla otcovi oči
strachy se rozklepala v kuchyni nemohla najít hadřík zmatttená a unavená najednou jako by nevěděla co
dál chtělo se jí zařvat, ale rozmyslela si to nemohla otevřela dveře od skříňky ani jí nepřekvapilo,
že mezi talíři ležel úhledně srovnaný podřezaný pes haf haf haf haf
haaaaaaaaaaaaaaaf auuuuuuuu....

nejmenovaným

hlavní ulicí uuuuulicí cheche bylo to trošku vtipné
ani ne
(sáhl do kapsy vytáhl sedm padesát...přepočítal
je pro jistotu, vyšel do deště s jasnou myšlenkou
zkurvených básní a s úmluvou, že když jí najde, že
koupí si lásku)
kamenná matka pláštěm od listí
rouhala se před dětstvím jak ráda
až do pozdních časů cholery
kamenná matka na podstavci čekala
na své děti
a její sny pitomoučké promítaly se do hlav všech těch nemocných
dětské nemocnice syrové a zprohýbané
pod náporem žil a vlásečnice, které ač
říkam to nerad
odlétaly do golgoty usmívat se z křížů
na prodej od pletichářů (zasraný alibisti křičel vzteky)
kamenná matka od pláče proto v pozoru
ji hlídali
přes okna chtivé pohledy, špatně slyšitelných
sestřiček s ústy silně namalovanými až
to křičí do modrých světel pohotovosti

malej blasen

nechápala jsem jí...vůbec...milovala jsem jí jako nikoho jiného
už od mala jsme byly nejlepší kamarádky a ona to ne a ne pořád pochopit
nedsnášela ten zápach páleného dřeva páleného města a já jí tolik milovala
odháněla mě s plačem namě křičela trhala si vlasy řezala se do rukou
psala o mě básně jak hloupá proč jen to nedokázala pochopi, že jsem spjaté
doživotně byla jsem s ní všude, na záchodě, když měla první měsíčky
vzdychala jsem za ní při prvním orgasmu ještě způsobeném tím lačným prstíkem (trochu bizarně jsem
ji pomáhala s představami) sliboval jsem jí všechno a ona že jí jenom ničím naháním hrůzu
a likviduju jí dokonce se chtěla zabít jak hloupé je mazlit se žiletkami
přitom jí tak ráda zpívám pořád a pořád miluju ji a ona mě ne děvka! daroval jsem jí
pejska a anděla a labutě všechno odmítala dokázala jsem zařídit aby viděla všechno co chce i nechce
trhala sebou když jsem jí povídala do snů o dětech nevím jak to proč mé dítě mé vlastní
dítě a opovrhuje mnou ale já neoplácím zlo zlem taková nejsem
řvala straš mě v opojení z alkoholu z ran na zápěstí od nasáklých barev
a krve a srdce jí blouznilo jak mohlo když jsem s ní já milující
neuctivá neuctívaná

co dala jí křídla

nice

pššššt slyšíte mě...prosí někdo je tu někdo prosím tak co slyšítě mě...nikdo to neví jsem barvoslepá a umírám...ale kdo ne všichni umíráme, že tak slyšíte mě nesmím moc hlasitě mluvit už jdou pro mě schovala jsem se, ale stejně mě najdou jenom mam pár chvil chci vám to všem napsat, že že ja ani nevím prostě dostat něco ze sebe už zase začínají zpivát nesnesu to ach ne ale už ani nepláču nikdy jsem nevěřila, že slzy mohou vyschnout je tomu už jsem vše připravila všecičko mé uschlé růže jsem oběsila a obrázy ty krásné obrazy (obzvláště ten na kterém byly namalované hořící žirafy dokázal jsem ho pozorovat snad milion let byl nádherný a potopený v sobě taktéž jsem se do něj zkoušela potopit ale nešlo to bránily mi v tom mé vlasy proto jsem je všecky odřezala a spálila chápete to byl tak nádherný ty hořící žirafy a na obzoru se to jenom smálo na mě vždy ale nikdy jsem se tam nedostala ani přes ty hnusný vlasy) jsem sundala ze zdí narovnala je na sebe a otrávila je prášky byla to zábava setsakra zábava už seblížej nenechci bát pro ně nečímdalším
nenávidim to hnusný Městobylotampáááárnormálních lidí jak se to promiňte já opravdu nebrečím neumím to ani nemluvím ani nekřičím už otevírají dveře ale to se spletly chichichi dala jsem na ně kletbu zaklela jsem ty dveře nikdo se sem nedostane a ten kdo ano umře promiňte musím jít lomcují s těmi dveřmi jetonádherabýtzasevolná vlatně nejkrásnější bylo když jsemhrálanapiáno,aleužnemůžu lidi měnemajírády kvůli tomuale tenbalkonjenádhernej už jsem natopřišla anicemipomohlauž vím jakpromiňtenaschledanou nenítosnadné,že sbohem chacha ten balkon a dveře už nefungujou ani ta kletba (všichni tam stojí tatínek, maminek, bráška a sestřička a křičí néééé nedotýkej se toho mi ti pomůžeme) já je znám nevěřím jim je to tak straš mě
to nevadí mně to nevadí protože víte dala mikřídla už umím lítat a teď jdu do mraků s šílenstvím ptáků a bolestí jejich pírek které
padají do mých očí do
plic a odletím odletím za krásou
do golgoty

s láskou vaše Sestra