Daroval mi poslední pár bot už dávno jsem je nepřerovnávala a nevěnovala jim pozornost ležely a prášilo se na ně

není to dlouho a přínesl mi ukázat vlasy celé hrsti
vím řekla jsem viděla jsem je když hořelo město
hodil mi je do obličeje a smál se

"to není zoló to není zoló chachachachachachachacha!"

asi jsem ho už nedokázala pochopit svíjel se a pomočoval jeho špinavá kapačka a odpornost v obličeji odpuzovala všechno i tuk repríza starých dnů vše

už nemluví o moři
ani o nemoci

ani o nalezení člověka

mluví jenom o mně, těší se prý na oběd s celou rodinkou

a to daleko víc děsí nemůžu spát a vrací se náááájs šeptá mi ať si vezmu křídla přestanu hrát a jdu se proletět a já chci protože můj malej blasen je vlastním otcem

mé boty skládám jednu vedle druhé mé boty druhá vedle druhé jsme prvné vedle druhých ležíme mé boty další nové jsou vedle sebe jedni vedle sebe druzí vedle sebe třetí vedle sebe proč jsou liché mé boty tiché trapné jedni vedle druhých druzí druzí jsme vrazi jedni vedle druhých

ach otčina je krásná věc, po cestě přejelo červené auto, piknik na okamžik ustrnul, to jsou ty novoty dnešní doby řekl kdosi a dal se do

dcero má svině proč
nikdy si neexistovala
stejně jako já