Kdybys tomu rozuměl, neměl bys o čem psát, buď rád za své tajemnosti, kterým, doufej, nikdy neporozumíš, které dokážeš vyslovit jen básní. Až všemu porozumíš, budeš trpět, poznáš, co je to skutečná beznaděj, co je to být mezi slepými jednooký král, co je to nebýt člověkem ale ani Bohem. Na území "nikoho" se často umírá, je to tam poseto mrtvolami básníků jako kostrami slonů na sloním hřbitově. I o tom je tvoje báseň, nemýlím-li se.